Naše Samsára

Sárinka se s námi rozloučila s pusinkou plnou kukuřičky, kterou pojídá v makrodávkách. Co dělat...je to osobnost a ví, co jí chutná. Navíc si dokáže svá přání efektivně vykomunikovat."Já potčebuju moc moc kukužičky. Chci jí do mističky jo? Tak sme domluvený. To je dobrý nápad."

 Koňskou sílu pod kapotou krotil děda Láďa, který se nabídl, že nás odveze.

V Praze jsme stihli navštívit našeho homeopata a pak se občerstvit v čajovně U Džoudyho. Theo se tak vehementně domáhal mladého ječmene, až si nabryndal na triko, několikrát nápoj polkl a pak mě zeleně poblinkal hodobóžové kalhoty.

Další setkání s naší budoucností proběhlo ve Vršovicích. Dozvěděla jsem se lecos a taky si to nechám pro sebe. Až čas ukáže, kam nás cesta zavede. Svatý Václav nám snad nedá zahynouti a andílci nad námi bdí.

 Mladý muž byl společensky tak znaven, že babičce Haně předvedl večer záchvat smíchu a pak rychlé odpadnutí do snového světa. Nedostatečně zaplněný žaludek ho budil a tak jsme si i s babičkou dali ve 4 hodiny ráno párty s kašičkou. Ráno měl nosní dírky zalepené zaschlou kaší. Chudák..v rozespalosti a při lampičce jsem ho nedokonale očistila. Udýchal to, přežil...