Naše Samsára

Dnes jsme měli naplánovaný odpočinkový den. Tedy já ho naplánovala a děti mě svým budíčkem cca o 2h dřív než jsme zvyklí z Francie dali jasně najevo, že tento projekt jde mimo ně. Nějak mi ten čas navíc byl navíc a abychom ho užili, nepronudili a tudíž neprokňučeli, vytáhla jsem veliký trumf. Modelínu. Sári matlala a Theo se natahoval na modrou hmotu s vidinou požití. On je teď vůbec labužník a sápe se na vše, co mám v ruce a pohybuje se na trajektorii končící mi v ústech. Na flašku od nealko piva dokázal i drobet zapískat.

"Já chci pustit nějakou pohádku," mlel kolovrátek stále dokola. Babiččina televize, kterou náš domov neoplývá, je velkým lákadlem. Dětské programy chrlící jednu pohádku za druhou jsou návykové a i já se přes den párkrát přistihla, jak si zpívám "Čaka čaka ču ču" - písničku z mašinkové pohádky.

Náš mladý pán si dal dopolední pidisiestu a pak se nudil na kočárkovém obrážení panelové prérie Jižního města. Takto spinká obložen, aby měl z obou stran možnost tvářičkového přitulení. Chlupatý medvěd ho hlídá, aby se z postele neskulil.

Toto je vzácná fotka, držící dvě prvenství. Poprvé jsem fotila ve výtahu a Sári zase poprvé jela ven na dopravním prostředku poháněném výhradně její silou. Trošku to šlo a trošku to dřelo. Obšas to i jelo..ale ještě má co pilovat. Jednu chvíli na mně natahovala ručičku a pak mi něco imaginárního plácla do dlaně. Musela jsem se zeptat, abych zjistila, že to byl řidičský průkaz. Techničák neukázala.

Takhle to vypadá, když si Sári dělá na prolézačce pohodu. Odpoledne jsme na stejné hřiště zavítali znovu. Druhá návštěva měla poněkud zbrklý konec, protože Sári se vzhlédla v asi 10ti leté holčičce Míše. Vodila ji tam za ruku, prohlašovala za svou kamarádku a pak byla ochotna sjet z 2,5m plošinky po tyči dolů jako ona. Najednou vypla režim naslouchání mamince a byla jako hluchá. Seděla nad hranicí mého dosahu a zvažovla. Nabízená možnost sjet po kouzačce nezabrala a já si užívala perné chvilky. Nakonec jsem si pro ní musela vylézt a jako projev mé otřesené autority jsem zvolila okamžitý odchod. Adrenalin to byl pěkný.

...se Theo nerozhodl, že si také přivoní Ňuňufa. Jako by nevěděl, že na tento mocný hadřík má exkluzivní čuchací právo jeho majitelka. Občas ho bráška dostane na letmé pomazlení za odměnu, když je Sári v dobrém rozmaru, ale dnes to asi přehnal. Vyrvala mu ho a probodla ho takovým pohledem, že si snad bude příště pamatovat, že nemá dráždit Sári bosou nohou.