Naše Samsára

Potřebovali bychom totiž všichni pročistit těla a najít zdroj zdraví. Sári se s kašlem zase přihoršilo, Theo se přidal a já...to ani nestojí za řeč. Zítra zkusíme přemluvit jednu milou paní doktorku, ať se na nás podívá.

Tady se Sári napasovala do kočárku na panenky. Naštěstí to nebylo o žádném velkém pohodlí a nevyžadovala vození.

Dopoledne nám přijela návštěva. Sári se chopila příležitosti organizovat další osoby a Honzíkovi ustlala na zemi. Karličku zapojila do kreslení a pak jí nabízela kočárek s panenkou na hraní.

Theo se do společenských radovánek neúčastnil, ale zato si mimořádně poseděl v jídelní stoličce. Evidentně mu samostatné sezení dělalo na jeho mužské sebevědomí dobře. Rozdával úsměvy a pod sebou si vytvořil shromaždiště všech podaných předmětů a kukuřičných pochutin.

Dnes mu vyjadřuji velký dík, protože se velmi snažil a relativně hodně času strávil na zemi a aktivně se hýbal! A pak dokonce zapomněl plakat, když ho vzala do náruče babička a to je rozhodně velký pokrok.

Sári podědila pěknou čepici z Aspenu a tak jí musela i vyzkoušet.

A tady jsou ti naši andílci po koupání. Památeční polštářky vyšpiónila a nechala zrealizovat babička Haňa. Pro zapomětlivce, kojící a nevyspalé maminky to je prima připomenutí zásadních okamžiků.

*