Naše Samsára

Podařilo se mi přesvědčit živitele rodiny na stříháníčko - tentokrát jsem já stříhala jeho (minule to bylo naopak) a to si vždycky užívám. Téměř pokaždé mu fazónu zkrátím o trochu víc, než by mu bylo libo. Naštěstí si to nebere osobně a stále mě má rád. Když naší intimní vlasovou akci zbystřila Sári, dožadovala se také sestřihu. Paní kadeřnice v mé osobě si ji vzala do parády a né úplně parádně ji zastřihla ofinku....zákaznice byla spokojená, tak to asi nevadí.

Dopoledne jsme se šli vyvětrat na oblíbené hřiště. Zde je vyfocená paní prodávatelka, nabízející klacky a listí. Cenu měla za jakékoliv množství i kvalitu univerzální - "moc." Moc jsme toho tedy nakoupit nemohli. Nejvíc jsem si zanakupovala speciální bujón, převlečený za větvičku s jehličím. Když Sári z prolejzačky na zemi zahlédla další podobnou větvičku, hned hlásila: "Hele, další bujón." Snad jednou nebude ve škole tvrdit, že na stromech rostou bujóny!

Takto se nám poařilo vyšperkovat náš městský kočárek. Není nad to si přivézt kousek autentické přírody až do domu. Komu z nás asi patří tento objev? "Jé, hele, blát....žuch...o"

Tady máme trošku laškování s tatínkem, který je prima parťák na prolejzání a dává zasvěcení rady, co se vylézací techniky týče. Holt horolezec se nezapře. Ještě upozorním na jednu raritku. Zde jsou snad poprvé zachyceny tatínkovi srovnané zuby v celé své kráse - včetně rovnacího aparátu...minimálně v ceně aparátu fotografického.

Při odpoledním výjezdu za nákupy (bohužel jindy než v sobotu to nestíháme a v neděli je krom pekáren téměř vše zavřeno) jsme potkali nadsousedku Zuzku. Je zo Slovenska (náhoda?) a Sárinka i my ji milujeme. Nosí nám dobré koláčky, nastavuje ucho pro mé vykecání a je to jediný člověk mimo rodinu, se kterým Sári jde ochotně kamkoliv...a to i bez rodičů. Tady se jí Sárinka ptala, za co půjde zítra na průvodu masek a hned sama navrhla, že by mohla jít za žirafu. Jsem zvědavá, zda-li Zuzka výzvu přijme a zítra nás v průvodu doprovodí s dlouhým krkem, hnědými fleky a ocasem se střapečkem.

 

A tohle je velmi cenný obrázek. Jak je vidno, Sári opouští styl nesystematického a zběsilého čmárání přes celou čtvrtku, až na koberec, stůl, prostěradlo.....a začíná vybarvovat. Já jsem dnes tento fenomém odpozorovala poprvé. Jsem ráda, že indián už nemá dutou hlavu ani ruku, a že i tulipánek má barvu jak se patří. Kvalitu omalovánky prosím nehodnoťte. Poctivě kreslím vše, co mi Sárinka zadá a že toho jsou kvanta...takže s úrovní kresby si hlavu nelámu. Hlavně, že to je rychle. Umím i líp! Fakt.