Naše Samsára

Dopoledne začalo optimisticky. Sári byla bez teploty a ještě k nám přijela babička Haňa, která se vypravila z Prahy pohladit nemocínky a zase v podvečer jet zpátky. Přivezla bílá vajíčka a malovací sadu, kterou jsme si pořídili ještě ve Francii. Sári netrpělivě vyčkávala, než se pár vajíček uvaří natvrdo, a snažila se je popohnat větou "už jsou?." Tady si jedno ofukuje, aby rychleji vychladlo.

Do malování se pustila s jemností, pečlivostí a grácii. Ty první dvě kvality jsou jí určitě vlastní, ale na rozdíl od té poslední je zatím nepovažuje za důležité ke každodennímu rozvíjení. Bavilo ji to moc. Soustředila se na výtvor a plánovala, koho všeho vajíčkem obdaruje. To první bylo pro Haňu, druhé pro maminku a třetí pro tatínka. O tom prohlásila, že "je tlustej." Kdo ho kdy viděl naživo, tak ví, že toto slovo s jeho jménem v jedné větě naprosto nejde dohromady. Když jsem se zeptala kde, tak odpovědí mi bylo, že "ve Francii." Moudrá jsem z toho nebyla. Když Sári navíc přihodila informaci k babičce Haňe: "Ty jsi taková malinká a tlustá jako já," byla jsem už úplně mimo. Já prý tlustá nejsem, tak alespoň že tak a po ostatním nepátrám.

Vajíčka se povedla znamenitě a až s mírnou lítostí jsem musela přiznat, že takto krásná vajíčka jsme ještě neměli...a že jsme se jich nabarvily pěknou hromádku.

Po výtvarném vyžití zavolal z domova tatínek. Všechny tři dospělé ženy jsme si prožily chvilku dojetí, když mu Sárinka pohnutě říkala: "Tatínku, dávno přijeď! Já jsem namalovala vajíčko tobě."

A pak nás zase navštívila paní horečka. Vysoká. Octové ponožky a tulícíse babička byly hlavním lékem.

Na každé ruce milující ruce dvě. To je tak, když má někdo štěstí na babičky. Na maminku vyzbyly nohy a tak jsem jí je pěkně promačkala....

Chutnalo. Bříško oběd odmítlo, ale šťavnaté ovoce si nechalo líbit. Theo jabko nedostal a tak se snaží zdeformovat gumový balónek.

Pak přišel zase útlum a chmury rozehnal až meloun. Sári se na něj tak krásně a upřímně smála....nedivím se. I já jsem jeho oddanou milovnicí a pojídačkou bez záklopky.

Theo měl dnes zlomový den. Velkoryse se rozpohyboval na koberci a objížděl jednu rozházenou hračku za druhou a pak...pak se před večerním spinkáním nechal uzmout babičkou Erni. Dováděl s ní, viděl, že ho nedržím já, a přece s sebou nechal v mazlícím rytmu houpat nahoru a dolu a ještě se tomu nahlas smál. Těch 20 minut jsem jaksi nevěděla co s rukama. Jsem zvyklá mít na sobě či při sobě zmítajícíse žížalku a teď najednou jsem měla tělo jen sama pro sebe...neobvyklý zážitek. Rozhodla jsem se ho občas zopakovat.