Naše Samsára

Tak nám ten čas plyne a věci se mění....a ejhle, přišla k nám do klubu další bytost, která se dle počtů odtajní, až budou Slunci vládnout ryby.


Sárinka je nadšená a pravidelně do bříška mluví, mazlí ho a staví na něj svoje početné plastové koníky, abychom podle ťupéní zevnitř už dopředu věděli, jaké tvary, hřívy, barvy její sourozenec preferuje.

Pár perliček, které se mi ještě nevykouřily z hlavy:

v autě, po cestě do školy (jo, ze S. už je nadšená školačka!):
Já: "Děti, já jsem Vás zapomněla upozornit, abyste se napily."
S: "Ale já jsem pila!"
T okamžitě a prudce zařval: "Nejseš!"
To by si tak někdo mohl dovolit, aby se prohlásill za jeho nejobíbenější nářadí!

T se zlobí na S a častuje ji nadávkou: "Ty jedna stará vykopávko."  Holt ty dva roky rozdílu jsou znát, co naplat. Na korozi a opotřebení materiálu se podepíše každý měsíc.

Dnes při sledování loutkové pohádky Fimfárum:
Babička Haňa: "To jsou krásné loutky."
T: "To nejsou loutky! Kdyby to byly loutky, tak by nad televizí museli být lidi."

Sári dnes napsala svoji první pohádku o zlatém prasátku, které nemělo kamarády a pak si je našlo. Má asi celkem 6 vět a spotřebovala na scénář 5 papírů velikosti A4. Alespoň se text dobře čte i babičkám bez brýlí.

Pár fotek z průběhu roku..

Takhle jsem je onehdá našla v pokojíčku, když jsem si chtěla ještě po ránu poležet a děti měly pré...
Thea bolelo tělo a paní doktorka Sárinka ho ošetřila. Dle výrazu se to povedlo - ona jiskra jasná, on drsoň sebe si vědomý.
 Sárinka chodí na tanečky, ale toto pondělí se jí nechtělo, protože prý dělají pořád to samé. Plié a relevé a to už umí :) A tak jsme alternativně dotančili i s domácí zvěří do zahradnictví k Chládkovi.
 A do třetice jedna starší nepózovaná momentka :)
Zajímavé, že Sári vždy stojí vlevo.
 Kousek pohody z léta. Co k tomu dodat. Kdo se umí vyvalovat, vyvaluje se...a kdo neumí, kňučí.
 Theova kancelář. Pracovní špalky už má 3 a mně přijde naprosto normální každý den nacházet po bytě třísky, kusy kůry a jehličí. A Theovi přijde naprosto normální usínat v postýlce s kladivem, hasákem, pumpičkou, šrouby a dalšími klučičími polštářky jasných tvarů a kovového doteku.
 Z podzimní Michaelské oslavy. Theo právě zapíchl draka a nese si z jeho slůje ohnivé jablko.
 Sári jde slavobránou do akce...neohroženě.
 I ona uloupila a pak mi špitala, že ten drak tam byl jenom jako. No jo no...
 Kutil a vynálezce v akci. S hračkama ho neuvidíte. Leda, že by dostal za úkol je nařezat na plátky, nebo rozmlátit kladivem.
Nejčastěji používané slovo je mami, pak jídlo a další je kácet. Když je na mě naštvanej, přijde a rukou do mě udělá jemné, ale zřetelné "kác kác"...jsem tedy matka pokácená.
 Sárinčina maska. Fotka je tak rok stará - dle vlásků a obličeje je to přece zřejmé.

Dobrý den, celý den. Už je to skoro rok, co jsem nic nepřipsala. Ach jo...samotnou mě to mrzí, ale opustil mě blogerský duch.
Ovšem poslední týdny z dětí padají takové perly, že si je sem budu chodit zapisovat. Nečekejte prosím pravidelné příspěvky, ani fotky, ani vtipné historky.
Dávám si reálné cíle a když tu a tam zapíšu hlášku, budu ráda. A když se mi podaří připojit foťák na drát a stáhnout fotku, tak si dám čokoládovou medaili.

15.1. 2013 Sarah 5,5 let: "Celá Zeměkoule je v jedné rodině. Supr. My jsme teda bohatý lidma. Mamí...to neříkám tobě, ale jiný mami - matce Země. I sousedi jsou naši, i Turci..."
Kéž by toto uvědomění doputovalo i do vládnoucích vrstev.

24.1. 2013 Theo 3,5 roku: "Leda, že by to opravil ten můj had, co mám v tělíčku. Odpočívá. Musí se schoulit do toho klubíčka, aby se vešel do toho kolečka." - a ukazuje si na spodek páteře. To je nářez, přátelé. Být si v tomto věku vědom kundalini energie...o tom se mně, která se fakt, že nějaký had u páteře vůbec existuje, dozvěděla skrze četbu literatury někdy mezi 20. a 30. rokem, může jen zdát. Dobře mu tak...a nám taky :) A co teprve přijde, až se had probudí....

1.2. 2013 Moje dcera mi fušuje do řemesla a radí, jak pracovat se strachem. Tahle rada byla určena Theovi, když se bál sám v postýlce:
"Představ si světelnýho psa. Buldoka. Nebo jakýho chceš, ale já si představila buldoka. A ten strach jsem si představila. On má rád třpytivý. A když vešel do jeho tlamy, tak on [buldok] zavřel pusu a strach byl utopen." To je tak geniální, že to zařadím do své praxe - osobní i terapeutické. Světelnýho buldoka přece nenecháme utéct, když už jsme zjistili, že existuje, a jaké umí triky.

Někdy v říjnu 2012 Theo: "Já nemám holiny na hovno, ale až budu mít holiny na hovno, tak do nich budu šlapat." ... úvaha inspirovaná psíma minama na naší krásné ulici. Naštěstí na to zapomněl, nebo neměl ty správné boty na hovno a předsevzetí (doposud) nezrealizoval.

V zimě byl ve Sluníčkách pan fotograf.
Mám pocit, jako bych koukala klíčovou dírkou do zakázaného území...z tohoto pohledu Sárinku neznám.

Když jsem včera v noci psala blog, ani jsem netušila, co mám před sebou. V posteli se mi z čista jasna zhmotnil šutr v žaludku a já strávila noční klid běháním na záchod a ráno jsem to korunovala vyexpedováním žaludku vrchem. Bylo mi mizerně. Theo vstával ve čtvrt na 7 a dával mi pusy na čelo a ptal se PLOČ jsem nemocná. To nám to pročování začíná nějak brzo. Nebo možná ne, ale dnes ráno se mi to moc nehodilo. Spočítala jsem si, že Theovi teď je 2,66 roku.
Sárinka se probudila s empatickou náladou a ujišťovala mě. "Já chápu, že ti není dobře a nemůžeš se starat o domácnost. My ti pomůžeme." A opravdu. Děti se samy oblíkly (T. se Sárinčinou pomocí a zadek punčocháčů měl vepředu), vyčistily zuby, nasnídaly, rozdrobily co šlo a chovaly se více než pozorně.
Sárinka mi nosila vodu, kterou předtím láskyplně spinovala. Když jsem jí o něco požádala, odpovídala: "Ale samozžejmě." Trošku jako kouzelné sluchátko. To jsem nakonec využila také. Zavolala jsem babičku Haňu, která nás po poledni přišla vysvobodit. Nakrmit pořádně děti a udělat konec vojenskému táboru, který se zde stihl (sám?) vytvořit. No bordel tu byl kvalitní. Já jsem měla problém udělat pár kroků, takže děti měly volnou ruku.
Odpo přijel z práce Daniel, že ho bolí žaludek. Netrvalo dlouho a i on šel v mých stopách.
Velikonoční očistu jsme tudíž pojali zodpovědně a můžeme vykročit k veselým zítřkům.

Tak mi ten čas probíhá mezi prstama. Ani se nenaděju a měsíc a půl je pryč. Novinky máme takové, že jsme celá rodinka prošla odčervovací kůrou. Děti byly čtvrt roku bez lékaře!! Teď momentálně řešíme zažívací virozu, ale jinak ťukám ťukám poťukávám!
Theo v noci zvracel. Vzpomněla jsem si, jaké to je mít malé miminko. Mezi půlnocí a sednou hodinou jsme u něj byli sedmkrát. Není divu, že mladý pan neměl přes den náladu. Nechtěl jíst a když jsem se do něj snažila dostat probiotika, tak se uraženě otočil a puberťácky mě setřel "Já na tebe blinkám." Ještě vyměnit to poslední slovo za tu druhou nemilou aktivitu, která se při střevních chřipkách děje, a můžu se vyhlásit looser matkou roku.
On je to celkově vypečenej kousek, ten náš Theo. Asi před dvěma týdny jsem ho náhodou načapala těsně před tím, než nám odjel na odrážedle do Jižních Čech. Sám se oblékl, nazul boty, zapnul mikinu, otevřel si dveře na dvůr, automatickým otevíračem otevřel garáž i příjezdovou bránu a já jsem ho lapila, když měl na hlavě helmu a rval svoje kolo zpoza auta ven. Přes rameno měl přehozenou trašku s trenkama a trikem. Sebevědomě mi prohlásil, že jede do Bechyně. Jo, směju se tomu, ale zároveň mi mrazí, protože von by normálně odjel! A kam by jako zamíříl?? Tuhe otázku, prosím, nechávám řečnickou. Jeden výjezd mi stačil a na odpověď se Thea zeptám, až bude plnoletej.
Zde na fotce má taky pěknej outfit, ve kterým jsme vyrazili do zahradnictví. Byl se sebou spokojenej. Ve vnitřních pavilónech asi nic neviděl, ale vo to přece nejde, když se honí paráda. Theo si sám sebe rád prohlíží a pak říká "Sem fajel." I mně samotné trvalo, než jsem toto slovo dekódovala, takže objasňuji, že se pasuje mezi frajery.
Sárinka je už taková zmoudřelá. Hodně mi pomáhá. Je schopná se o brášku postarat - obléct ho, stáhnout mu kalhoty a přidržet pindíka na čůrání a tak vůbec. Onehdá mi jmenovala, jak se oblíkla do školky. "Mami, mám krev, kůži, tílko, triko, mikinu a bundu." To by člověk neřekl, kolik si brala vrstev. Alespoň je vidět, že si tělo obléká a nestotožňuje se s ním.
A teď jedna záludná hádanka ze Sárinčiny kebulky: Je to zelený, kulatý, má to listy a roste to na stromě. Nevíte? Nápověda: začíná to na K.
No tak přemýšlejte prosím trochu. Mně to zabralo několik minut lámání hlavy, než jsem z ní vymámila správnou odpověď. Je to přece KEDLUBNA.
A ze stejného ranku je: Je to kulatý, hliněný a má to křídla. Odpověď: hliněná kulička. Na otázku proč to má křídla jsem dostala vysvětlení, že to si jen tak vymyslela. To se mi to pak hádá, když tam zařazuje takovéto špeky. Ale zase holčička má radost, že maminka upřímně neví :D
Až k nám přijdete na návštěvu, tak se připravte na prosbu, ať řeknete slovo bazén. To je teda jen pro sebevědomé nátury, protože zpátky přiletí "máš prsa až na zem" a když řeknete schod, zjistíte, že "líbá tě Karel Gott." Sári se tomu chichotá a vůbec jí neva, že nemá ani tucha, kdo to ten K.G. je.

Poprvé jsme díky Sárinčině školce zažili Masopust a bylo to dojemné. Asi sto malých člověků v převlecích a housličky s basou vyhrávající Komáři se ženili, Stará bába jede a další pecky české kultury...