Naše Samsára

Pepíčku těš se, Mařenko načpak? Až půjdem z hospody, budem se mačkat... zní nám dnešní dopoledne bytem. Tuto světskou hitovku Sári naposlouchala na Vánočním Staromáku a teď jí ve vhodných chvílích rodinné pohody vytahuje. Já se nejvíc těším, až se zamáčknu do peřin a budu nerušeně spát. A to si sním o spánku několikahodinovém! Ono to jednou přijde, viď Theo?

Svět ze Sárinčina pohledu dnes vypadal takto:
Je vidět, že ráda fotí. Má neotřelý styl a umělecké oko. I videa natáčí obstojně!
K obsahu fotografie: zvířátka dostala po dlouhých dnech půstu konečně pořádný žvanec - kaštany a ořechy. Jen medvěd zlobil a chtel celou nadílku sníst sám. Byl proto svou paničkou odhozen v dál. Chudák...a to je umělohmotnej a jistě i hamižnosti prostej.

Další fotka ukazuje, jak je vše relativní. Nejen, že pevná hmota není vůbec pevná (dotazy ohledně této problematiky směřujte na Daniela), ale i pevný Sárinčin názor na čokoládu naprosto změnil svoji polaritu. Z jasného NE je nejjasnější ANO. Stačilo tmavou hmotu kakaovou prohlásit za lék na průjem a ....teď se dožaduje léčby častěji, než je nám libo. A to obsah nočníku má už dávno tu pravou konzistenci.

Theovo nejoblíbenější místo je u dřevěné komody. Může-li se u ní vykrucovat polonahý, je spokojenost téměř zaručena. Dává si velkou práci s přeparkováváním Sárinčina vozového parku. Autíčka, bagry a mašinky se stěhují z papírové krabice přímo pod komodu. Vzhledem k tomu, že parkovné je na obou staních totožné, necháváme mu v jeho důležité činnosti volnou ruku.

Vyhrožoval Daniel když zjistil, že se ze mně stala přes noc zuřivá lovkyně senzací. A že největším úlovkem je pro mně zvěčněná rodina - jejímž aktivním a viditelným členem je o víkendu i on. Jak já miluju dny volna, kdy jsme všichni pohromadě...jen se mi zdá, že poměr 2 volné ku 5ti pracovním je jakýsi nevyvážený. Až budu prezidentkou, popřemýšlím o novele!
Vegetariánské jídlo neslo jméno Šivovo a bylo...hmmm, zvláštní, místy dobré, místy oblačné a místy překvapivé.

Měla jsem za to, že do 365ky se můžou zapojit jen vyvolení. A je to pravda. Psát a fotit každý den roku je výzva a já zatím ještě nevím, kam mě má dovést. Stala jsem se také vyvolenou. Sama sobě jsem dala důvěru, že to můžu zkusit....udělat kroniku našeho života. Zachytit střípky každodennosti, která se s dětmi rychlostí blesku mění. Dnes je dobrý den na nový začátek. Vysvitlo Sluníčko a já měla po dlouhé době pocit, že žiju "správně."
Takový mile obyčejný den....
Jo a Sárinka si vzala ven svoje oblíbené doktorské brejličky, aby "líp viděla" :-)
A ještě doplnění k té fotce ve vaničce: Sárinka má zvyk, že když se s bráškou koupe, nakloní se k němu a špitá mu do ouška říkanku, kterou znám od své babičky a předávám ji další generaci. V originále je to takto: "Špity špity bábo, já jdu pro to sádlo. Špity špity dědku, já jdu pro tu štětku."
Sári se obsah zřejmě zdál pro vegetariánskou rodinu nevhodný a ani štětka se svým dvojsmyslem neobstála, takže Theo si užívá vylepšené verze: "Špity špity bábo, já jdu pro to koště. Špity špity, já jdu pro ty závěsy."