Pokání po letech... 31.5.
0:49 Edit This 0 Comments »
Tak jsem slibovala zamčení blogu a místo toho jsem ho nechala neplánovaně vyhladovět. Vám, co jste vydrželi koukat pravidelně na neměnnou stránku, posílám virtuální medaili.
Jak mě mrzí, že nepíšu a nefotim. Kvůli dětem. Kvůli momentům, které se už nikdy nevrátí, ale....nestíhám. Fakt že ne. Děti večer usínají pozdě (dnes kolem desáté) a než pak uklidím alespon kuchyň od kreativních stop po večeři, odepíšu na maily a v mezičase stihnu nafialovět stěny schodiště, je po půlnoci a na blog nepřijde ani myšlenka. Tak to jsem se teď trošku ospravedlnila, žejo... díky za pochopení.
Navíc jsem začala pracovat. No fakt! A moc mě to ba. Vlastníte-li kulatej pupík miminkem vyplněněj, koukněte semka www.vedomyporod.cz
A teď k věci - neboli k těm našim dvěma šéfíkům. Rostou a vyzrávají, jak už maj děti ve zvyku. Theo už plynně mluví. Ve větách, skloňuje..jen ještě nepřišel na to, že jako správnej chlap by neměl říkat "jozlila, jozbyla či vyspinkaua."
Tady vidíte závěr dnešního odpoledne, kterému předcházelo vášnivé malování (čtvrka velikosti A2 nestačila a tak dost barvy zkončilo na bříškách obou malířů). Dala jsem jim ven kýbl s vlažnou vodou, ať si zamazaná trička vyperou. Prali statečně, přitom se trošku prali - vítekdo odstrkoval vítekoho...ať vás napadne kterýkoliv z naší party, odpověď je správná. No a pak Sári naznala, že voda je již špinavá a vylila ji. Cákací radost jsem jim nemohla upřít... Omluvte sníženou technickou kvalitu - foťák sám přeostřoval a když jsem se následně podívala na sklo objektivu, pochopila jsem proč. Čočka se bez úspěchu snažila vyhnout otiskům prstů, jazýčků a pomazánky...
Pár hlášek k dobru:
"Bráška a tátá spěj jako rohlík. Jako hodně tvrdej rohlík."
Jak jdou dny v týdnu (zřejmě na Venuši): "týden, duben, květen, listen, ořešák, neděle, sobota." - počet dní by odpovídal...
Promluva do mé mateřské duše: "Už jsi dospělá a musíš poslouchat pravidla."
Já: "Ahoj bobříku, jak se jmenuješ?" Sári: "Svišť sebecký pišť."
Sári Theovi vysvětluje, jak funguje vlajka na Pražském hradě: "Když je vlajka nahoře, tak pan Revizor je doma."
Tak, dnes budu usínat s dobrám pocitem, že jsem znovu navázala blogerské vlákénko a snad se mi podaří zkrátit nastavenou periodu psaní. Každý den asi fakt už nedám, ale tak 2x týdně by se mi to líbilo....uvidíme uvidíme...věřit si můžu.
Jak mě mrzí, že nepíšu a nefotim. Kvůli dětem. Kvůli momentům, které se už nikdy nevrátí, ale....nestíhám. Fakt že ne. Děti večer usínají pozdě (dnes kolem desáté) a než pak uklidím alespon kuchyň od kreativních stop po večeři, odepíšu na maily a v mezičase stihnu nafialovět stěny schodiště, je po půlnoci a na blog nepřijde ani myšlenka. Tak to jsem se teď trošku ospravedlnila, žejo... díky za pochopení.
Navíc jsem začala pracovat. No fakt! A moc mě to ba. Vlastníte-li kulatej pupík miminkem vyplněněj, koukněte semka www.vedomyporod.cz
A teď k věci - neboli k těm našim dvěma šéfíkům. Rostou a vyzrávají, jak už maj děti ve zvyku. Theo už plynně mluví. Ve větách, skloňuje..jen ještě nepřišel na to, že jako správnej chlap by neměl říkat "jozlila, jozbyla či vyspinkaua."
Tady vidíte závěr dnešního odpoledne, kterému předcházelo vášnivé malování (čtvrka velikosti A2 nestačila a tak dost barvy zkončilo na bříškách obou malířů). Dala jsem jim ven kýbl s vlažnou vodou, ať si zamazaná trička vyperou. Prali statečně, přitom se trošku prali - vítekdo odstrkoval vítekoho...ať vás napadne kterýkoliv z naší party, odpověď je správná. No a pak Sári naznala, že voda je již špinavá a vylila ji. Cákací radost jsem jim nemohla upřít... Omluvte sníženou technickou kvalitu - foťák sám přeostřoval a když jsem se následně podívala na sklo objektivu, pochopila jsem proč. Čočka se bez úspěchu snažila vyhnout otiskům prstů, jazýčků a pomazánky...
Pár hlášek k dobru:
"Bráška a tátá spěj jako rohlík. Jako hodně tvrdej rohlík."
Jak jdou dny v týdnu (zřejmě na Venuši): "týden, duben, květen, listen, ořešák, neděle, sobota." - počet dní by odpovídal...
Promluva do mé mateřské duše: "Už jsi dospělá a musíš poslouchat pravidla."
Já: "Ahoj bobříku, jak se jmenuješ?" Sári: "Svišť sebecký pišť."
Sári Theovi vysvětluje, jak funguje vlajka na Pražském hradě: "Když je vlajka nahoře, tak pan Revizor je doma."
Tak, dnes budu usínat s dobrám pocitem, že jsem znovu navázala blogerské vlákénko a snad se mi podaří zkrátit nastavenou periodu psaní. Každý den asi fakt už nedám, ale tak 2x týdně by se mi to líbilo....uvidíme uvidíme...věřit si můžu.
