Hledáčkem do školky - 21.4.

23:21 Edit This 0 Comments »
V zimě byl ve Sluníčkách pan fotograf.
Mám pocit, jako bych koukala klíčovou dírkou do zakázaného území...z tohoto pohledu Sárinku neznám.











Pokračování dobrodružství - 3.4.

21:36 Edit This 0 Comments »
Když jsem včera v noci psala blog, ani jsem netušila, co mám před sebou. V posteli se mi z čista jasna zhmotnil šutr v žaludku a já strávila noční klid běháním na záchod a ráno jsem to korunovala vyexpedováním žaludku vrchem. Bylo mi mizerně. Theo vstával ve čtvrt na 7 a dával mi pusy na čelo a ptal se PLOČ jsem nemocná. To nám to pročování začíná nějak brzo. Nebo možná ne, ale dnes ráno se mi to moc nehodilo. Spočítala jsem si, že Theovi teď je 2,66 roku.
Sárinka se probudila s empatickou náladou a ujišťovala mě. "Já chápu, že ti není dobře a nemůžeš se starat o domácnost. My ti pomůžeme." A opravdu. Děti se samy oblíkly (T. se Sárinčinou pomocí a zadek punčocháčů měl vepředu), vyčistily zuby, nasnídaly, rozdrobily co šlo a chovaly se více než pozorně.
Sárinka mi nosila vodu, kterou předtím láskyplně spinovala. Když jsem jí o něco požádala, odpovídala: "Ale samozžejmě." Trošku jako kouzelné sluchátko. To jsem nakonec využila také. Zavolala jsem babičku Haňu, která nás po poledni přišla vysvobodit. Nakrmit pořádně děti a udělat konec vojenskému táboru, který se zde stihl (sám?) vytvořit. No bordel tu byl kvalitní. Já jsem měla problém udělat pár kroků, takže děti měly volnou ruku.
Odpo přijel z práce Daniel, že ho bolí žaludek. Netrvalo dlouho a i on šel v mých stopách.
Velikonoční očistu jsme tudíž pojali zodpovědně a můžeme vykročit k veselým zítřkům.

Dubnové ahoj - 2.4.

0:36 Edit This 0 Comments »
Tak mi ten čas probíhá mezi prstama. Ani se nenaděju a měsíc a půl je pryč. Novinky máme takové, že jsme celá rodinka prošla odčervovací kůrou. Děti byly čtvrt roku bez lékaře!! Teď momentálně řešíme zažívací virozu, ale jinak ťukám ťukám poťukávám!
Theo v noci zvracel. Vzpomněla jsem si, jaké to je mít malé miminko. Mezi půlnocí a sednou hodinou jsme u něj byli sedmkrát. Není divu, že mladý pan neměl přes den náladu. Nechtěl jíst a když jsem se do něj snažila dostat probiotika, tak se uraženě otočil a puberťácky mě setřel "Já na tebe blinkám." Ještě vyměnit to poslední slovo za tu druhou nemilou aktivitu, která se při střevních chřipkách děje, a můžu se vyhlásit looser matkou roku.
On je to celkově vypečenej kousek, ten náš Theo. Asi před dvěma týdny jsem ho náhodou načapala těsně před tím, než nám odjel na odrážedle do Jižních Čech. Sám se oblékl, nazul boty, zapnul mikinu, otevřel si dveře na dvůr, automatickým otevíračem otevřel garáž i příjezdovou bránu a já jsem ho lapila, když měl na hlavě helmu a rval svoje kolo zpoza auta ven. Přes rameno měl přehozenou trašku s trenkama a trikem. Sebevědomě mi prohlásil, že jede do Bechyně. Jo, směju se tomu, ale zároveň mi mrazí, protože von by normálně odjel! A kam by jako zamíříl?? Tuhe otázku, prosím, nechávám řečnickou. Jeden výjezd mi stačil a na odpověď se Thea zeptám, až bude plnoletej.
Zde na fotce má taky pěknej outfit, ve kterým jsme vyrazili do zahradnictví. Byl se sebou spokojenej. Ve vnitřních pavilónech asi nic neviděl, ale vo to přece nejde, když se honí paráda. Theo si sám sebe rád prohlíží a pak říká "Sem fajel." I mně samotné trvalo, než jsem toto slovo dekódovala, takže objasňuji, že se pasuje mezi frajery.
Sárinka je už taková zmoudřelá. Hodně mi pomáhá. Je schopná se o brášku postarat - obléct ho, stáhnout mu kalhoty a přidržet pindíka na čůrání a tak vůbec. Onehdá mi jmenovala, jak se oblíkla do školky. "Mami, mám krev, kůži, tílko, triko, mikinu a bundu." To by člověk neřekl, kolik si brala vrstev. Alespoň je vidět, že si tělo obléká a nestotožňuje se s ním.
A teď jedna záludná hádanka ze Sárinčiny kebulky: Je to zelený, kulatý, má to listy a roste to na stromě. Nevíte? Nápověda: začíná to na K.
No tak přemýšlejte prosím trochu. Mně to zabralo několik minut lámání hlavy, než jsem z ní vymámila správnou odpověď. Je to přece KEDLUBNA.
A ze stejného ranku je: Je to kulatý, hliněný a má to křídla. Odpověď: hliněná kulička. Na otázku proč to má křídla jsem dostala vysvětlení, že to si jen tak vymyslela. To se mi to pak hádá, když tam zařazuje takovéto špeky. Ale zase holčička má radost, že maminka upřímně neví :D
Až k nám přijdete na návštěvu, tak se připravte na prosbu, ať řeknete slovo bazén. To je teda jen pro sebevědomé nátury, protože zpátky přiletí "máš prsa až na zem" a když řeknete schod, zjistíte, že "líbá tě Karel Gott." Sári se tomu chichotá a vůbec jí neva, že nemá ani tucha, kdo to ten K.G. je.

Masopust - 21.2.12

23:55 Edit This 0 Comments »
Poprvé jsme díky Sárinčině školce zažili Masopust a bylo to dojemné. Asi sto malých člověků v převlecích a housličky s basou vyhrávající Komáři se ženili, Stará bába jede a další pecky české kultury...
 
Pán s flašinetem je nový školník Jakub, který krom flašinetu bravurně ovládá i hru na dudy (hudební nástroj, vy nemravové :) a je dětmi velmi obdivován a milován.

V novém roce tříkrálově - 7.1.

0:50 Edit This 0 Comments »
Sárinka oplakala, že nemohla do školky na Tři Krále, a tak jsme si udělali oslavu doma. Večer před jejich dnem jsme pekli tříkrálovský koláč se zapečenou korunou (mincí), ozdobený korunou (z papíru). Myslela jsem si, že nám vydrží na snídani. Ještě za tepla jsme ho šli fotit a jak to dopadlo, koukněte sami.
 Byl to jablkovo-hruškový koláš s listovým těstem a děti ho dělaly témeř samy. Nejvíc je bavila kontrola kvality čokoládových peciček, které kladly na vrch. Jen půlka prošla a dostala se do trouby, druhá musela být nekompromisně snědena. A aby to té první nebylo líto, stalo se jí po upečení totéž...
Nedalo se jinak, museli jsme koláč nakrojit už k večeři, hned jak dorazil tatínek. Sári moc stála o to, aby korunku našla. Nikdo jsme ji neměli v první várce a bylo potřeba 2x přidávat (než byly rozdistribuovány a dětmi rozňoupány všechny kousky), abychom zjistili, že koruna byla zapečená u Thea na talíři hned v té první porci. Tak je král...
Sári trošku záviděla, ale vzala to sportovně. Následující den jsme si na Tři Krále zahráli. Každý z nás si nakreslil korunu, rozdala jsem pláštíky a šli jsme za zpěvu za plstěným Ježíškem s dary. Nemám to vyfocené, nesla jsem krabičku s poklady...
Theo se dost pletl a dával svůj dar pasáčkovi. Asi mu připadalo nelogické, na co by ta 3cm figurka novorozeňete v zavinovačce mohla potřebovat 15cm karafu s vonými oleji...k pasáčkovi mu asi pasovala líp.
Kupodivu na mně vyzbyl Kašpar..chvíli jsem si jako on i připadala:) Theo se do role vžil tak, že nás opravoval, že není Theo, ale "Melichal."
Témeř každé ráno se hodinu a dýl válíme v posteli a hrajeme si na různé role. Theo chce být maminka. Připravoval mi, jako svému synovi k snídani polévku. Sárinka se kolem plazila jako veveruška a když jsem tu imaginární misku měla vyjíst, zeptala jsem se, z čeho mi jí ta maminka uvařila. Vážně odpověděla: "Z Lubikovy kostky." Rubik by se asi divil, jak multifunkční hlavolam vymyslel. Kdyby se tato informace rozšířila, nebyl by hladomor. Jedna kostka by se dala vyvařit vícekrát...a chutnalo to dobře.
Protože venku foukalo, udělala jsem jim z peřiny větrolam. Sári rozdala role a děti byly lištičky. Theo najednou liščím hlasem prohlásil: "Sakla, ulomily se mi palohy." Já jsem to nepozorovala, ale když to říkal...
Zdravotní zpravodajství: je to lepší, je to dobré...snad si ho udržíme.