Naše Samsára

Tak nám ten čas plyne a věci se mění....a ejhle, přišla k nám do klubu další bytost, která se dle počtů odtajní, až budou Slunci vládnout ryby.


Sárinka je nadšená a pravidelně do bříška mluví, mazlí ho a staví na něj svoje početné plastové koníky, abychom podle ťupéní zevnitř už dopředu věděli, jaké tvary, hřívy, barvy její sourozenec preferuje.

Pár perliček, které se mi ještě nevykouřily z hlavy:

v autě, po cestě do školy (jo, ze S. už je nadšená školačka!):
Já: "Děti, já jsem Vás zapomněla upozornit, abyste se napily."
S: "Ale já jsem pila!"
T okamžitě a prudce zařval: "Nejseš!"
To by si tak někdo mohl dovolit, aby se prohlásill za jeho nejobíbenější nářadí!

T se zlobí na S a častuje ji nadávkou: "Ty jedna stará vykopávko."  Holt ty dva roky rozdílu jsou znát, co naplat. Na korozi a opotřebení materiálu se podepíše každý měsíc.

Dnes při sledování loutkové pohádky Fimfárum:
Babička Haňa: "To jsou krásné loutky."
T: "To nejsou loutky! Kdyby to byly loutky, tak by nad televizí museli být lidi."

Sári dnes napsala svoji první pohádku o zlatém prasátku, které nemělo kamarády a pak si je našlo. Má asi celkem 6 vět a spotřebovala na scénář 5 papírů velikosti A4. Alespoň se text dobře čte i babičkám bez brýlí.

Pár fotek z průběhu roku..

Takhle jsem je onehdá našla v pokojíčku, když jsem si chtěla ještě po ránu poležet a děti měly pré...
Thea bolelo tělo a paní doktorka Sárinka ho ošetřila. Dle výrazu se to povedlo - ona jiskra jasná, on drsoň sebe si vědomý.
 Sárinka chodí na tanečky, ale toto pondělí se jí nechtělo, protože prý dělají pořád to samé. Plié a relevé a to už umí :) A tak jsme alternativně dotančili i s domácí zvěří do zahradnictví k Chládkovi.
 A do třetice jedna starší nepózovaná momentka :)
Zajímavé, že Sári vždy stojí vlevo.
 Kousek pohody z léta. Co k tomu dodat. Kdo se umí vyvalovat, vyvaluje se...a kdo neumí, kňučí.
 Theova kancelář. Pracovní špalky už má 3 a mně přijde naprosto normální každý den nacházet po bytě třísky, kusy kůry a jehličí. A Theovi přijde naprosto normální usínat v postýlce s kladivem, hasákem, pumpičkou, šrouby a dalšími klučičími polštářky jasných tvarů a kovového doteku.
 Z podzimní Michaelské oslavy. Theo právě zapíchl draka a nese si z jeho slůje ohnivé jablko.
 Sári jde slavobránou do akce...neohroženě.
 I ona uloupila a pak mi špitala, že ten drak tam byl jenom jako. No jo no...
 Kutil a vynálezce v akci. S hračkama ho neuvidíte. Leda, že by dostal za úkol je nařezat na plátky, nebo rozmlátit kladivem.
Nejčastěji používané slovo je mami, pak jídlo a další je kácet. Když je na mě naštvanej, přijde a rukou do mě udělá jemné, ale zřetelné "kác kác"...jsem tedy matka pokácená.
 Sárinčina maska. Fotka je tak rok stará - dle vlásků a obličeje je to přece zřejmé.

Dobrý den, celý den. Už je to skoro rok, co jsem nic nepřipsala. Ach jo...samotnou mě to mrzí, ale opustil mě blogerský duch.
Ovšem poslední týdny z dětí padají takové perly, že si je sem budu chodit zapisovat. Nečekejte prosím pravidelné příspěvky, ani fotky, ani vtipné historky.
Dávám si reálné cíle a když tu a tam zapíšu hlášku, budu ráda. A když se mi podaří připojit foťák na drát a stáhnout fotku, tak si dám čokoládovou medaili.

15.1. 2013 Sarah 5,5 let: "Celá Zeměkoule je v jedné rodině. Supr. My jsme teda bohatý lidma. Mamí...to neříkám tobě, ale jiný mami - matce Země. I sousedi jsou naši, i Turci..."
Kéž by toto uvědomění doputovalo i do vládnoucích vrstev.

24.1. 2013 Theo 3,5 roku: "Leda, že by to opravil ten můj had, co mám v tělíčku. Odpočívá. Musí se schoulit do toho klubíčka, aby se vešel do toho kolečka." - a ukazuje si na spodek páteře. To je nářez, přátelé. Být si v tomto věku vědom kundalini energie...o tom se mně, která se fakt, že nějaký had u páteře vůbec existuje, dozvěděla skrze četbu literatury někdy mezi 20. a 30. rokem, může jen zdát. Dobře mu tak...a nám taky :) A co teprve přijde, až se had probudí....

1.2. 2013 Moje dcera mi fušuje do řemesla a radí, jak pracovat se strachem. Tahle rada byla určena Theovi, když se bál sám v postýlce:
"Představ si světelnýho psa. Buldoka. Nebo jakýho chceš, ale já si představila buldoka. A ten strach jsem si představila. On má rád třpytivý. A když vešel do jeho tlamy, tak on [buldok] zavřel pusu a strach byl utopen." To je tak geniální, že to zařadím do své praxe - osobní i terapeutické. Světelnýho buldoka přece nenecháme utéct, když už jsme zjistili, že existuje, a jaké umí triky.

Někdy v říjnu 2012 Theo: "Já nemám holiny na hovno, ale až budu mít holiny na hovno, tak do nich budu šlapat." ... úvaha inspirovaná psíma minama na naší krásné ulici. Naštěstí na to zapomněl, nebo neměl ty správné boty na hovno a předsevzetí (doposud) nezrealizoval.