První várka hlášek
22:35 Edit This 0 Comments »
Dobrý den, celý den. Už je to skoro rok, co jsem nic nepřipsala. Ach jo...samotnou mě to mrzí, ale opustil mě blogerský duch.
Ovšem poslední týdny z dětí padají takové perly, že si je sem budu chodit zapisovat. Nečekejte prosím pravidelné příspěvky, ani fotky, ani vtipné historky.
Dávám si reálné cíle a když tu a tam zapíšu hlášku, budu ráda. A když se mi podaří připojit foťák na drát a stáhnout fotku, tak si dám čokoládovou medaili.
15.1. 2013 Sarah 5,5 let: "Celá Zeměkoule je v jedné rodině. Supr. My jsme teda bohatý lidma. Mamí...to neříkám tobě, ale jiný mami - matce Země. I sousedi jsou naši, i Turci..."
Kéž by toto uvědomění doputovalo i do vládnoucích vrstev.
24.1. 2013 Theo 3,5 roku: "Leda, že by to opravil ten můj had, co mám v tělíčku. Odpočívá. Musí se schoulit do toho klubíčka, aby se vešel do toho kolečka." - a ukazuje si na spodek páteře. To je nářez, přátelé. Být si v tomto věku vědom kundalini energie...o tom se mně, která se fakt, že nějaký had u páteře vůbec existuje, dozvěděla skrze četbu literatury někdy mezi 20. a 30. rokem, může jen zdát. Dobře mu tak...a nám taky :) A co teprve přijde, až se had probudí....
1.2. 2013 Moje dcera mi fušuje do řemesla a radí, jak pracovat se strachem. Tahle rada byla určena Theovi, když se bál sám v postýlce:
"Představ si světelnýho psa. Buldoka. Nebo jakýho chceš, ale já si představila buldoka. A ten strach jsem si představila. On má rád třpytivý. A když vešel do jeho tlamy, tak on [buldok] zavřel pusu a strach byl utopen." To je tak geniální, že to zařadím do své praxe - osobní i terapeutické. Světelnýho buldoka přece nenecháme utéct, když už jsme zjistili, že existuje, a jaké umí triky.
Někdy v říjnu 2012 Theo: "Já nemám holiny na hovno, ale až budu mít holiny na hovno, tak do nich budu šlapat." ... úvaha inspirovaná psíma minama na naší krásné ulici. Naštěstí na to zapomněl, nebo neměl ty správné boty na hovno a předsevzetí (doposud) nezrealizoval.
Ovšem poslední týdny z dětí padají takové perly, že si je sem budu chodit zapisovat. Nečekejte prosím pravidelné příspěvky, ani fotky, ani vtipné historky.
Dávám si reálné cíle a když tu a tam zapíšu hlášku, budu ráda. A když se mi podaří připojit foťák na drát a stáhnout fotku, tak si dám čokoládovou medaili.
15.1. 2013 Sarah 5,5 let: "Celá Zeměkoule je v jedné rodině. Supr. My jsme teda bohatý lidma. Mamí...to neříkám tobě, ale jiný mami - matce Země. I sousedi jsou naši, i Turci..."
Kéž by toto uvědomění doputovalo i do vládnoucích vrstev.
24.1. 2013 Theo 3,5 roku: "Leda, že by to opravil ten můj had, co mám v tělíčku. Odpočívá. Musí se schoulit do toho klubíčka, aby se vešel do toho kolečka." - a ukazuje si na spodek páteře. To je nářez, přátelé. Být si v tomto věku vědom kundalini energie...o tom se mně, která se fakt, že nějaký had u páteře vůbec existuje, dozvěděla skrze četbu literatury někdy mezi 20. a 30. rokem, může jen zdát. Dobře mu tak...a nám taky :) A co teprve přijde, až se had probudí....
1.2. 2013 Moje dcera mi fušuje do řemesla a radí, jak pracovat se strachem. Tahle rada byla určena Theovi, když se bál sám v postýlce:
"Představ si světelnýho psa. Buldoka. Nebo jakýho chceš, ale já si představila buldoka. A ten strach jsem si představila. On má rád třpytivý. A když vešel do jeho tlamy, tak on [buldok] zavřel pusu a strach byl utopen." To je tak geniální, že to zařadím do své praxe - osobní i terapeutické. Světelnýho buldoka přece nenecháme utéct, když už jsme zjistili, že existuje, a jaké umí triky.
Někdy v říjnu 2012 Theo: "Já nemám holiny na hovno, ale až budu mít holiny na hovno, tak do nich budu šlapat." ... úvaha inspirovaná psíma minama na naší krásné ulici. Naštěstí na to zapomněl, nebo neměl ty správné boty na hovno a předsevzetí (doposud) nezrealizoval.
0 komentářů:
Okomentovat