Že má moje blogování cenu pro rodinu vím. Doufám, že bude mít v budoucnu cenu i pro děti a je mi jasné, že až si budu v důchodu s protézou ve skleničce pročítat naše prožitky " to tenkrát za těch starých dobrých časů," bude jeho cena nevyčíslitelná. Oči se mi budou mlžit a klávesnice poplave ve slaných potůčkách.
Ale že naše Samsára bude oceněna hned třema dalšíma blogerkama mě dostalo. Překvapilo. Potěšilo. Říkala jsem si, že přece nikoho nemůže bavit číst, že Sári má rýmu a Theo další zub...a ono asi jó. A jsem dost sebekritická abych věděla, že kvůli fotkám sem nikdo chodit nemůže.
Takže, tu jest má první cena, dnes trojmo získaná od třech spřízněných duší
Pravidla pro udělení hodna dodržení jsou:
1) Poděkovat osobě, která vám ocenění věnovala
2) Umístit logo na svých stránkách
3) Dát odkaz na osobu, která vám toto ocenění věnovala
4) Napsat o sobě 7 věcí, které mohou být zajímavé pro ostatní
5) Nominovat 7 tvůrčích blogů
6) Dát odkazy na vámi nominované blogy
7) Napsat na vámi nominované blogy, které prozradí vaše jmenování...
Děkuji
JaniněMině,
Aliye a
Lukrecii za to, že mě vybraly, ocenily a jako důvod napsaly co napsaly. Vážím si vašich slov a až mi trošku jde mráz po zádech, když si uvědomím....nedaří se mi to pojmenovat, ale konec věty obsahuje slova jako zodpovědnost, důvěra a pocta.
Něco o mně...co z toho vyleze jsem sama zvědavá:
- mým profesním snem je pracovat s lidmi - hlavně s ženami, těhulkami, maminkami
- mým literárním snem je napsat knihu pohádek pro děti
- mým literárním snem číslo dvě je napsat knihu fejetonů pro dospělé
- moji do budoucna objednanou realitou je útulný domeček, kde budeme vysedávat na terásce, usrkávat zelený čaj, stavět bábovky, otrhávat bylinky a sdílet svoje rodinné štěstí
- moji motlitbou je prosba o zdravé a radostně hravé děti které vědí, že jsou milovány a mohou se o nás kdykoliv opřít
- můj muž je můj partner Duše a já jsem za něj převelice vděčná (jen bych ho ráda více doma)
- věřím, že děti, které se teď rodí přišly uzdravit svět...cítím se být jejich advokátem a proto toužím pracovat s jejich rodiči
A zde jsou blogy, které se zájmen sleduji já. Holky, vypadá to, že se vám chci revanšovat, ale není tomu tak...jsme z jednoho webového hnízda a zajímají mě vaše životy. Mám vás ráda...
Rehana Proč? Je to záležitost srdce :)
Janina, protože je nejen talentovaná fotografka s neuvěřitelným tempem profesního růstu, ale taky proto, že je to skvělá máma a v jejích očích je tolik něhy a touhy po obejmutí...
Andrejka, protože má krásný a nápaditý fotky a mám pocit, že ji znám už věky. Taková mladší sestra...
Mišpulka, protože se do blogování pustila s nevídanou vervou. Fotky má den ode dne lepší a obdivuji, jak krásně píše a dokáže všední chvilky prodchnout nevšedním duchem. Blog jen pro zvané a já jsem poctěna, že jsem mezi nimi.
Aliya, protože se mi líbí její styl, detaily, barvy a zátiší které se jí daří zachytit a je mi milý její lehce ironizující styl psaní.
Berun, protože jak jsem ji na dálku poznala jako zářící modrou a moudrou bytost...nemůžu jinak.
Aya, protože je neuvěřitelná máma, která si do života vzala velikou výzvu. Smekám před ní a vůbec. Když mám splín, že děti zloběj, jdu si počíst k ní. Její blog psaný s humorem, nadhledem a občas i bezmocí je pro mně důkazem, že mateřská láska hory přenáší...
Krom toho, že jsem sbírala ocenění jak na Oscarovi, normálně jsem i žila. Děti taky, Daniel taky a dokonce i babička Haňa vedla úplně obyčejný babičkovský život.
Venku fučel uragán a tak jsme opět strávili celý den doma. Petra z Gexu nás přijela navštívit i se svým pupíčkem a bylo to moc fajn. Sárinka jí lákala na něco zajímavého do pokojíčku (sama do poslední chvíle nevěděla, co to bude) a Theo se od Péti nechal tulínkovat, což ve své maximální podobě znamená vzájemné šimrání Čičinovým ocasem po obličeji. On tak i usíná, že se k Čičině tulí a šmrdlá si s nějakou její tlapkou či ocáskem po tvářičkách. A protože mě miluje, ráno mi po probuzení také tuto rozkoš dopřává. A protože já miluji jeho, pokaždé nadšeně vrním a dělám "Jéééé," i když bych raději....spala.
S Péťou jsme se vydaly do dávné minulosti, abychom poodkryly můj podíl přikládáných polínek do Sárinčina ohýnku nemocí, a bylo to moc zajímavé. Sári odpočívala v pokojíčku a Theo kolem nás s respektem kroužil a nechal nás pracovat. Když bylo vše důležité řečeno, zalehl mě a bylo po výletech do staletí minulých.
Den byl dlouhý předlouhý a zachránila nás až tvůrčí činnost. Sári tady právě tvoří draka z toaletní trubičky a krepáků. Pak ještě vyšvihla sluníčko na tyčce, které nám teď zdobí květináč se sukulenty a které si žádá vlastní fotografie. A nakonec ještě s naší pomocí vytvořila dalekohled z jedné rozpůlené papírrové trubky od kuchyňských ubrousků. Byla nadšená. Chodila se jím koukat z okna na hvězdy. Trošku jí zarazilo, že je stále vidí malé, ale radost přetrvávala. Tatínek přivší z práce vyjádřil dostatečné nadšení a Sári ho uchlácholila: "Tatínku, hodně čůrat, hodně čůrat a můžeš mít taky dalekohled." Ano, správně tušíte, že toaletní trubky se teď u nás vyvažují zlatem a vylučujeme co to dá, abychom měli další kreativní materiál.
Naschvál sem dávám tuto rozmazanou fotku, ať je patrné, jak mladý hoch s vozíkem řezal zatáčky.
A jinak tak nějak....normálka. Ještě si sem zanesu důležitý mezník - už nekojím. Theo si na prso ani nevzpomene a já jsem si chca nechca připustila, že toho už asi ani moc neteče a nemá cenu nutit malého savečka aby sál, když o to sám už zájem nemá. Dávala jsem mlíko skoro 15 měsíců - to jde! Pár set litříků to moje tělo vyprodukovalo. Hodný, malý...malý...vlastně velký, ale stejně moje.
