Naše Samsára

Já jsem dneska poprvé zkusila nahrát video na foťák. Je zrnité a při komprimaci se mi nějak předělal formát a tak Theo tam vypada jaksi protáhleji, ale na první pokus to je prima! Doplnění: květákovo-bramborovo-rýžovo-obilno-čočkovou "polívku" (nebo spíš super hustej eintopf - hustej chutí i konzistencí) ve svém sedátku odmítal. To až když si talířek ze stolu "podal" sám, pustil se do konzumace. Chvíli jsem o něm nevěděla. Pak jsem ho zmerčila a zase jsem se diskrétně vzdálila do jiné místnosti. Byl tak zabrán...a já ho neměla srdce od své kreativně-futrovací činnosti odtrhnout. Nakonec mu lžička zajela pod skříňku a tak patlací akce stejně zkončila frustrovaným mručením.

Pumpa potřebuje opravit. Neteče z ní voda. Ani, když se jí kouká naproti.

"Sári, není ti zima?"

"Ne, já mám pšece teplý srdce."

Andělé pro nás mají dobré zprávy. Koukněte se. Je to krása....

Theo dnes Sárince nosil Ňuňufa i Džoka, pak jí česal a Sári měla radost, že "už se z něj stává kamarád." Ona mu taky nosí Ňuňufa i Čičinu. V tomto mezi nimi panuje jedno velke souznění. Z vlastní zkušenosti chápou, jaké to je být bez mazlíka.

Edit: fotky z nedělního semináře. Péťo, díky nejen za ně.