Naše Samsára

Jak má Theo volnou chvilku, nelení a šup do sprcháče. Je tam nadšen a je mu velmi nemilé, když ho odtamtud vyndavám. On totiž nikdy nejde sám. Dovnitř mu to jde, ale ven...nene...jako by byl pohlcen přitažlivostí černé díry (podobnost s odpadním odtokem nenáhodná) a musím si ho vždycky podat. Je ochoten přidat ruku k dílu a postarat se o funkčnost potrubí..to zase jo. Ale vytahovat odtokovou mřížku a vylévat šampóny ho nenechám. Snad mi to v dospělosti nevyčte.
Dopoledne jsme si udělaly dámskou jízdu - my tři holky jsme jely do Valtoráčka, protože Sárinka měla za úkol vybrat Haňe ozdoby na stromeček. No nedivte se, že UŽ. Už, protože jak mi tu moje mamča opakuje každý den, už se sem asi nepodívá, touhle ulicí už nikdy nepůjde, do tohoto obchodu se už nikdy v životě nedostane.....takže musíme dělat všechno UŽ, když PAK už to nepůjde.
Pohled na Alpy. Když je dobře vidět, ukazuje se i Mont Blanc. Tak tohle UŽ máma taky nikdy neuvidí.
Sárinka na Pukalíně jak zodpovědně zdolává kopec. Škoda, že musela mít pod helmou kvůli počasí kuklu a nemohla jsem tudíž natočit, jak jí v té rychlosti vlají kudrlinky kolem hlavy.
Zajímavost dne. Sárinka už párkrát zmínila, že by chtěla ochutnat maso. Minule říkala: "Třeba psa, nebo hada..." a dnes měla babička Haňa kuřecí kebab. Sári se zeptala, jestli někdo předtím tu krávu zabil a pak ... ochutnala. Rozkousala, spolkla a neřekla vůbec nic. Po chvíli si vzala ještě jeden kousek a na dotaz Hani, jestli jí to chutná řekla, že jo. Prostě jen tak...