Naše Samsára

A jmenuje se Esdr. A je tak strašidelnej, že při vyslovení jeho jména se vám může zašmodrchat jazyk.
Slíbila jsem svoji kebulku v klobouku. Připadám si jak víla v důchodu. Ale hřeje mimořádně. Nerada bych si nechala nachladit myšlenky. Teď je mám totiž krásně vroucí a ta moje rodinka šestinohá mě naplňuje takovou tichou radostí (když tedy zrovna neprožívám jiné intenzivní chvíle - jako třeba hlasitý vztek :)
Theo si zrovinka čistí zuby klíčema...
Fotka mázlá, ale to mně nepoloží. Tohle je totiž podzimní pohoda. Jen Džok má na čumáku náplast, protože ho prý kousla nějaká kočka. Však už se mu to zahojilo, takže všechno je OK.
Jo a pozor. Za noc na dnešek Theovi fakt děkuju. Jo jo jo a nemyslim to ironicky. Od jedné do devíti se vzbudil jen 3x. Pro někoho horor, pro mně balada. Jak relativní je každé hodnocení. Považuji tuto noc za bránu k celonočnímu a nerušenému spaní. Za co ji považuje Theo se ještě uvidí.