Naše Samsára

Po ránu nám odfrnkla babička Haňa a Sári z toho byla smutná. Haňa taky. Odvezla si dva obrázky a v paměti nesmazatelně vyrytou větu z úst tříleté krasavice: "já bych chtěla být taky tak hezká jako ty."
Celý den bylo pošmourno. Zvládli jsme akorát v podvečer dvojkočárkový výlet do zahradnictví Botanic, kde mají i Bioobchod. Je to kus cesty. Promrholili jsme se zdatně a dlouhými kroky až do zverimexu, který je taktéž součástí zahradnictví a Theo ocenil mazící králíčky nadšeným hafáním.
Nákup potravin se nesl v duchu závěrečného testu pro tajné agenty ještě tajnějších služeb. Vozit dva kočáry, nakupovat a hlídat dvě děti s vypnutými oušky (to znamená, že neragují na žádné povely), z nichž každý před sebou tlačí či za sebou vláčí nákupní koš a z regálů "nakupuje"....to je výkon, který jsme zvládli se zvýšeným tepem. Nevratnou destrukci se nám podařilo oddálit až do domácího prostředí. Odnesla to sklenice mé milované indické omáčky. Zpětně hodnoceno - stále dobrá bilance. Za studena lisované oleje, které se v obchodě jal kosit Theo by nám udělaly větší díru v kapse a víc nepořádku.
Naschvál sem dávám tuto rozmazanou fotku, ať je patrné, jak mladý hoch s vozíkem řezal zatáčky.
A jinak tak nějak....normálka. Ještě si sem zanesu důležitý mezník - už nekojím. Theo si na prso ani nevzpomene a já jsem si chca nechca připustila, že toho už asi ani moc neteče a nemá cenu nutit malého savečka aby sál, když o to sám už zájem nemá. Dávala jsem mlíko skoro 15 měsíců - to jde! Pár set litříků to moje tělo vyprodukovalo. Hodný, malý...malý...vlastně velký, ale stejně moje.