A jedeme dál - den 239.

23:13 Edit This 0 Comments »
Ráno nás nabrala naše dobrá víla Zuzka a odvezla k paní doktorce na kontrolu. Vše je na dobré cestě a to jsme si přáli slyšet.

Po obědě přiletěla babička Haňa a tak se mi ulevilo, že nejsem na tu naší malou lumpačku a její dýchání sama. Haňa schytala celou miliardu pusinek a pak jsme šli dnešní den oslavit do Pamplmusu - ovocný salát do dětí zahučí ještě než se rozehřejeme.
Já se tady vykrucuju v teplounké nové nosící Angel-Wings vestě. Hani, díííík. Byla pro mně překvápkem. Myslím, že nám sluší. Jen pod ním musím dokoupit nějaké nefialové spodky. Zde vyobrazený svetr je...ehm...Daniela. Já chudinka, budu muset jít nakupovat oblečení :)
Theo se pomalu odstavuje. Jak mu ráno ukážu prso a není ještě rozespalý, koukne, řekne "ne" a jde pryč. Někdy si připadám jak lehká holka z uličky lásky, když ho poloobnažena lákám na přicucnutí...už je to velkej kluk. A to jsem si v období jeho nepřetržitého znakování o přídavek mlíčka myslela, že ze mně přesedlá rovnou na snoubenku.
Zato rýžové mlíčko do něj padá na krabice. Ráno si vezme prázdnou flašku z nočního stolku, prohlásí něco jako "čestvý" (čerstvý) a otáčejíc se na mně kráčí do kuchyně ke sporáku, kde mu to ranní mlíčko ohřívám. Když vidí, že ho následuji a rozumím, úplně se zalyká radostí a ševelí něco tou svojí řečí. Pak nafasuje teplou flaštičku, rozběhne se do Sárinčina pokojíčku, rozvalí se u ní na futonu a teprve potom si začne vychutnávat obsah lahve. Je to požitkář...a že to mně něco říká.

0 komentářů:

Okomentovat

Novější příspěvek
Starší příspěvek