Naše Samsára

Dnes jsme měli oběd se zeťem. Sári se na tu příležitost nechala navonět ve vláskách, namalovala si rtíky jelením lojem a nemohla se dočkat, až nás tatínek vyzvedne a pojedeme do Meyrinské jídelny. Markuse pak ani nepozdravila, křečovitě se mi držela v náruči a koukala na něj převážně plaše. Jen zatoužila, abych mu představila Džoka, čož jsem ráda splnila a když bylo po akci a Markus odešel vstříc svému autu, dlouze se za ním koukala a ptala se, proč už šel....a já se jí nedivím. Je to sympaťák a dobré srdce z něj sálá na dálku. A Sári dobře vycítila, že by potřeboval nějakou super holku, jako jen ona...jen kdyby byla o pár dekád starší.

Před pokladnou jsme byli o půl hodiny dřív. Theo si zatrsal na cirkusovou vyvolávačku a Sárinka přemýšlela, jestli tam bude ten lev nebo ne. Chvilku před začátkem, když už jsme měly pro nás dvě lístky za pěkných 20 éček najednou začala, že se jí nejvíc líbí doma a že do cirkusu nepůjdeme.

Přemluvila jsem jí a pak mi začala rétorická hodinka a čtvrt. S nadšením jsem komentovala vše v manéži, tleskala jsem a chvilkama se mi dařilo Sárinku na představení naladit. Dvacet minut po začátku přišla krize - šly jsme se k pasoucí se lamě vyčůrat a po našem návratu měli svoji chvilku klauni. Sárinka je nerada a tak začala nabírat na pláč. Vylezly jsme opět, zavolaly tatínkovi ať pro nás přijede a pak to ještě na chvíli zkusily v hledišti. Koza Lažaksio, která vylézala na menší a menší stoličky, Sári vtáhla do děje. Začala se smát a konečně se oddala zážitku. Tombola, kde vyhrála balónek a popcorn k tomu už jen utvrdily dobrý pocit. Po velbloudovi, lamě a trošku muziky nás Daniel odvezl domů a Sári už přemýšlela, že půjde zítra zase. No to tedy né. Byla jsem umluvená a mé výstavní nožky v lehkých botách mi tuhly chladem. Ale jsem ráda, že jsem nedala na její prvotní odpor a neodešly jsme z cirkusu s pachutí v ústech.

Pro mě to byl moc zajímavý zážitek. Chvilkama mě to dojímalo, chvilkama mi to připadalo takové...až legračně naivní a prostoduché...a nejvíc jsem přemýšlela, jak lidé od cirkusu žijí. Metat kozelce, donutit lamu si kleknout a pak zakroutit obručí na krku pro potlesk 60ti párů rukou....upřímně, já bych to nedala.