Naše Samsára

Theo zbožňuje klíče. A to tak, že když se chystáme ven, tak už na ně ukazuje a hučí, dokud je nedostane do opatrovnictví. Pak je tedy problém zamknout za námi dveře, protože je nechce dát a musím mu je vytrhnout, a ustát jeho řev. Tak asi lepší minutový vyrvál, než vybílenej byt žejo.

Venku s klíčema chodí po svých aktivitách a téměř je nedá z ruky. Nejadrenalinovatější je pro mě chvilka, kdy se přibližuje ke kanálu. Tady odemyká dírky v lavičce. Měl přibližně půl hodiny práce až nad hlavu. Pak se snažil odemknout suk ves stromu, poklop od nějakého kanálu či co...no evidentně mu budu muset pořídit jeho vlastní klíče, aby si ničil svoje. Jen se trošku obávám, že pozná, že to je trik a nejde o opravdický, funkční-používaný artefakt a hodí mi je na palec.

Předmět doličný, který vedl ke kolizi. Emillyna tříkolka, kterou se rozhodl zdolávat Theo a Sárinka tím pádem kňučela, že "já nemám na čem jezdííít." Když se konečně dostala do sedla, bavilo jí to asi 4,5 sekundy, dokud na tříkolku nesedla Estelle. No, zkrátim to. Holky se vzájemně propleskly a já jsem vyhlásila odchod. Theo řval, že ho odděluju od písku, kde si tak pěkně hrál na zahrabání sebe sama. Sári řvala, že nechce domů. Oklepala jsem od mokrého písku menší dítě a při oklepávání vetšího mi to menší zase zaplulo na pískoviště....až jsem se musela v duchu té grotesce smát.

Sárinka měla ještě jeden mrskací výstup po koupání, když se rozhodla, že jí z vany prostě vyndám já a né tatínek. Prožívala svoji nevoli tak intenzivně, že po přenesení (tatínkem...nevyměkli jsme) do pokojíčku nahá usla na futonu. Spala snad dřív než Theo. Bylo mi jasné, že v poledne fakt nespala, i když tvrdila, že jo. Knihy roztahané po celém koberci mi byly dobrým ukazatelem.

Ony jsou teď obě děti "ve formě." Začali jsme kapat jejich konstituční homeopatika a tak se zintenzivňují projevy, které je třeba vycentrovat. V noci jsem počítala, kolikrát mě mezi půlnocí a osmou hodinou Theo zbudí. A to byla chyba. Doteď jsem žila v přesvědčení, že jsme se spaním na dobré cestě a spíme čím dál tím lépe. A ono prdlačky starý babičky. Theo se vzbudil 8x a deváté probuzení byla vstávačka ranní. Až teď mi došlo, že to není spánek, co v noci předvádím a že mám tudíž být po čertech unavená. A tak to na mě dolehlo. 12 minutové spaní po obědě, mi spací nádrž nedoplnilo, ba jen lehce pošimralo a rozvrkočilo.

No, přestanu buzení počítat a zase se zpátky přesvědčím, že spíme prímově a ráno vyskakuji z postele jak rybička!