Naše Samsára

Dnes bylo Sáry a protože Sarah náš kalendář nezná, slavili jsme. Oslavenkyně dostala kyblík plný kříd a oběd v oblibené kavárně Chez Paul k tomu.

My jsme se s Danim taky poměli.... tohle je proste Francie...atmosfěra, vůně, doléhající melodie toho nádherného jazyka a slast na jazyku vlastním...

Paul je už i v Praze. Nevím, jestli budu ochotná za tyhle dobroty platit v korunách. Bude se to zdát tak nějak moc a "takovej salát s bramborákem a kozím sýrem si doma přece udělám taky." Ale není to pravda...doma nechutná tak, jako u Paula. A taky doma by se Sárince nepodařilo ulovit nevšední zážitek, kterým se hnedle chlubila. "Tati, já jsem normálně čůrala do pisováru." Kdybych dnes plnila přání svátko-slavců, bývala bych tam načůrala i já.

Odpoledne patřilo oslavě Eminčiných 3. narozenin. Sárinka se nechala namalovat jako tygřík. Asi to vnímá jako příhodné dokreslení svího charakteru pro takovou příležitost. Už na svých narozeninách byla takto pomalovaná a tradice se musí dodržovat. Tátu by ráda viděla jít za strašidlo a mě za šaška. Že by alegorie toho, jak nás vnímá? :)

Dopoledne vymýšlela, že půjde sama za strašidlo a jala se lepidlem na papír nalepovat jednotlivé vrstvy papírových kapesníčků na svůj obličej. Mně přišlo dost strašidelné už to, takže vizi naplnila, leč v hodinu H  ji nedotáhla do konce. Jak jsem byla ráda, když si po spinkání na lepidlo a kapesníčky nevzpomněla.

Oslava se vyvedla, děti si to užily. Theo si za nejlepší hračku zvolil telefon, kterým obouchával topení (doufám, že stále funguje - jak telefon, tak topení) a něco důležitého do něj vykládal a Sári zase nechtěla domů a kňučela tuto mantru při jízdě autem i před domem. Tahle písnička se vám tak hezky poslouchá..