My jsme holky - den 65.

22:50 Edit This 0 Comments »
"My jsme holky a oni maj pindíky. Tejo malej a táta velikej a až Tejo vyroste, bude mít taky velikej, jako táta." Moc se tomu smála, že má v jistých záležitostech prostě jasno. Tuhle se jí navíc dostalo i názorného poznání, že Theo nekaká pindíkem, jak si myslela.
Občas bráškovi říká Teonku a také Můj Strážníčku. Z toho dnes vyvodila, že on je anděl, já jsem obrovskej anděl, táta taky a ona je malej andělík. Vymlouvat jí to nebudu. Pravdu pozná (názor změní) nejdéle v pubertě.
Další polské hrátky. Tentokrát s Agněžkou (fakt to neumim napsat polsky). Sári jí házela míček, běhala pro něj, podávala...a Agněžka si užila chvilku v botách Slunce, kolem kterého se točí svět...nebo alespoň jedna kamarádka z Čech.
Pan Kramer mladší se nám pěkně rozplazil - nožkama se odráží jak žabička a posouvá se pomocí předloktí. Aby zvedl bříško, to ho zatím ani nenapadne. Techniku tedy piluje každým okamžikem, ale taky u toho pekelně nadává. Nejvíc, když se kolem něj mihnu a on si myslí, že ho z jeho lopocení vysvobodím a nabídnu svoje nohy k rychlejším přesunům. Na jednom místě je ale spokojený - v kuchyni pod stolem. Drancuje tam maličký vysavač, kouše nás do palců u nohy, sundavá pantofle ... Sári si hraje na pejska v boudičce s ním a tak máme občas pod stolem dosti nával.
Takhle se nosí dvoujvaječná dvojčátka. Hugo a Růža společně se svojí maminkou vyhlížely tatínka.
Tohle zabere vždy, když chci, aby se Sári pořádně najedla. Jednohubky...chléb s mákem, olivové máslo, uzený Tempeh, nakládaná okurka a kukuřička...a to vše pod dohledem vodníčků okurčáků. Takovýto nášup sní Sárinka k večeři 3x. Další várky dodělával už tatínek a já se snažila toho našeho Strážníčka uspat. Nechci to zakřiknout, ale tuším, že zítra nám cinkne další zoubek!
*

Skoro letní - den 64.

0:00 Edit This 0 Comments »
Počasí bylo krásné a teploty ve stínu se vyšplhaly na 24 stupňů. Dnes byl velký den, protože jsem byla na radnici přihlásit Sári do školky. Žádné aktivity od ní vidět nechtěli - zajímal je jen očkovací průkaz a totožnost nás všech. Aby Sári přecejen něco předvedla, tak jim tam dobrovolně a ze své vlastní iniciativy nadrobila na židle i na zem a pak mi pořád skákala do řeči.
Někdy koncem května mám mluvit s paní ředitelkou, tak se uvidí, jestli nám povolí naše několikatýdenní výlety do Čech. Pokud ne, půjde Sári asi do soukromé školky v CERNu. Tato je státní, koukáme na ní z balkónu a neplatí se, na rozdíl od té CERNské.
Pak jsme se zase zaskočili vydovádět na hřiště. Byla tam s námi Monika z Polska - o 2 měsíce starší holčička (její ruce vidno na fotce). Holky se pěkně vyblbly - strkaly se na schůdcích, Sári opět rozdávala sušenky a Monika opakovaně odmítala a pak Sárnice několikrát strhla klobouk z hlavy. Ta situaci ustála náramně - dala najevo nevoli, řekla, že to je její klobouk a že se to nedělá. Trošku měla našlápnuto na fyzické vyrovnání, ale udržela se.
Doma jsem situaci ještě rozebíraly a já jsem vysvětlovala, že se Monice klobouček asi líbil. Sári přišla na řešení, jak se jejím nájezdům příště vyhnout - mám jí koupit také takový!
A ještě jeden zážitek z rána. Pobíhala jsem po obyváku a slyšela, že Theo se mírně dáví. Ležel pod stolem u tvořící Sárinky (ach fascinace lepidlem je závažná nemoc). Přiběhla jsem k němu a říkám: "Co to máš v puse?" Sári na to: "Papírek." "Ty mu dáváš do pusy papírek?," a přitom mu lovím prstem v puse. "Ne, on si ho tam dal sám" a pak na něj spustila: "Theo, vyndej ho." Nevyndal, ale vyblinkl kousek modré kašičky.

Druhá volná středa - den 63.

21:29 Edit This 0 Comments »
Volný večer bez PC mi udělal moc dobře. Sice jsem mezi manikůrou, pedikůrou, holením všudemožně a pleťovou maskou odbíhala utěšovat a napájet toho našeho juniora, ale cítila jsem se jak právoplatná a konečně i mírně udržovaná žena. Dokonce jsem stihla i jógovou desetiminutovku a to je tedy co říct. Tělo se mi nějak celé připosrazilo a pozice, které pro mně byly až do porodu odpočinkové, s úsměvem na rtech už nedám...však není všem dnům konec a důchod to jistí!
Sári si udělala pod sušící se peřinou domeček a při focení dokonce pózovala. Nechápu, kde to viděla...ale provedení bylo přesné. Různé změny atraktivních pozic, pohledy do objektivu a tak...
Při zabydlování v domečku pod nebesama vymyslela chytlavou písničku. ZPívejte se mnou: "Mišapá, mišapá, miša miša pí." Text i frázování se mi dostalo pod kůži a nemohla jsem se té odrhovačky zbavit. Sári byla evidentně potěšena, že jsem jejímu hitu věnovala dost pozornosti i hlasivkového chvění. V překladu to je prý o ježečkovi, co se píchl o ježu. Chápete ne?
Předkládám kobercový paradox k obecnému posouzení. Máme na válecích podlahách různé druhy koberců. Občas vykoukne studená dlažba. Dítě odložené na koberci zákonitě během pár desítek sekund docestuje na nekrytou podlahu a tam spočine. Čím to? Pozoruji tento jev opakovaně, v různých denních dobách a funguje to bezpečně na oba členy naší testovací skupiny.
Předevčírem jsem zapomněla Thea přehlásit do skupiny šesteráků zubo-pilkovitých. Vykoukla druhá dolní dvojka. Theo se s nimi naučil výborně vrzat. Soustředí se a dře sklovinu o sklovinu. Kdybychom tento zvuk tisícinásobně zesílili, možná bychom měli další a vesměs ekologickou zbraň hromadného ničení. Teď už s jazykem na vestě a exponenciálně se zvyšujícím spánkovým deficitem čekáme prořezání horních dvojek...a to každou minutou.
Tatínka jsme nalákali na brzký příchod domů a projížďku na Pukalíně. Sári jela, on předvídal možné karamboly a přihodila se první technická závada. Uvolnila se čepička na (jaksetojmenuje) a tsssssssssssss, kolo se vyfouklo. Team otec + dcera šli dofouknout pár atmosfér a my s Theem jsme zatím vykouzlili 2 pizzy.
Cyklistka si nebere servítky a mně občas mrzne krev v žilách. Ještě, že má taťka tak dlouhé a rychlé nohy.
Večeři jsme si naservírovali na lavičce před skluzavkou a tady sami vidíte, jak se ten Theo má, že má takovou štědrou sestřičku. Pizzu v necelých 9ti mesících? Proč ne?
j

Doktorka v nemilosti - den 62.

0:07 Edit This 0 Comments »
Po ránu jsem si připadala jak v koncertní síni. Z plných plic zpívalo jedno dítě, druhé, nebo při stěžejních áriích obě naráz. Měli jsme hoňku, protože nás Dani vyzvedával v pul 10, a to my ještě většinou snídáme. Jelo se k paní doktorce. Tam jsme si vyslechli, že na poslechu nic slyšet není a Sári byla podrobena odběru krve. A že ona se podrobuje velmi nerada a rve se za svojí svobodu hlava nehlava, kopanec, kousanec, škrábanec. Drželi jsme jí s Danim oba, zatímco ona vyřvávala na paní doktorku "nech mi tu mojí rukůůůů" a "auvis," což je její verze mého "auvajs." Krev moc netekla, žilka praskla, ale nakonec jsme z ní požadované množství cenné životní mízy vymačkali.
Vzala to docela dobře, protože v zápětí s doktorkou konverzovala. Už k nám dorazilo regulérní Proč? období a tak jsme měly stále co rozebírat. "A proč mě píchla?" vedlo.
Tady máme zachycenou novou ženevskou tramvajovou trasu a dokonce i obracejícího se čističe. Tatínek nám totiž odjel pracovat do tunelu a tak jsme poznali plynulost městské dopravy.
Sári dostala po velkém výkonu v ordinaci za odměnu Ňuňufa, který měl mimořádně opušťák z domácího vězení.
A tady Sárinka velmi zaujala vedle sedící paní. Ta z ní nespustila oči a když ji Sárinka vzala za ruku a vedla k autobusu, byla celá rozněžnělá. Já už o něco míň, protože se ta malá opice vůbec nekoukala, kde má mě a Thea...normálně by s ní odjela!
Krásné panorama za Sári je onen věhlasný CERN, kde podle fyzikálních strašpytlů vznikne černá díra a všechny nás sežere. Já bych jí dala kousnout kousek mého vyměkčeného bříška. Co říkáš, díro?
V podvečer jsme měli na návštěvě Janu s rodinkou a hlavně Jindrou, který Sárinku zajímal celé odpoledne a v 5ti minutových intervalech se ptala, kdy už přijede. Poklidnému Sárinčinu předvádění na pískovišti předcházel moment, kdy Sári málem vběhla pod auto. Naštěstí zareagovala na mé rázné "stůj," zastavila se kousek před hranou silnice a auto s ladným uhýbacím obloučkem pokračovalo dál. Asi i paní řidičce se na chvíli zastavilo srdce...takže máme výchovnou lekci za sebou (snad) a měli jsme tak téma na večerní pohádku.
Jo a ještě vděčím duu Sárinka-Jindra za zalití kytiček. Já na ně zapomínám už několikátý měsíc a tak mi jejich rozlévací, respektive zavlažovací aktivita přšla velmi vhod.

Ma copine - den 61.

0:23 Edit This 0 Comments »
Na "našem" prázdnotou zejícím hřišti se objevil Esteban. Chlapeček z Paříže o půl roku starší než Sárinka. Sympatie vzplály na obou stranách.
Většinu času se Esteban snažil Sári utíkat a pak si dobře hlídal, zda-li za ním běží. Tu hra na nekonečnou honěnou bavila jen chvílema a tak začala používat ženskou rafinovanost. Trhala kytičky a dávala mu je. Nosila Estebanovi křupky a podělila se s ním i o svoji poslední křupkovou várku. Sedala si k němu do bunkru a dokonce byla ochotná mu půjčit super usrostlý klacek, co našla u laviček. Esteban se jí za to odvděčoval pozorností, šaškováním a volal na ní "ma copine" - kamarádko.
Když Sárince při rychlojízdě na klouzačce ulítl klobouk, nasadil jí ho na hlavu a sám si šel pro kšiltovku, aby měl taky hlavu zakrytou, jako jeho copine. Babička si na něj stěžovala, jak je nevychovaný, ale nám oběma se zdál jako moc prima kluk. Škoda, že je tu jen na prázdninách...
Theo objevil kouzlo úkrytů. Tímto dokáže navíc lomcovat a to je velká zábava. Dnes se k němu pod židli nasoukala i jeho sestřička a to bylo trošku o život.
Sári dnes měla zase přelévací náladu. Ono jí vůbec hodně baví si hrát s vodou. Vzpomněla jsem si, jak tuhle něco kutila na koberci a tatínek se jí ptal, jestli je koberec stále čistej. "Trošku je špinavej, ale jinak je čistej," shrnula momentální stav podlahové krytiny Sárí. Tak dnes byl stůl, tričko, podlaha, koberec atd. také trošku mokrý a jinak suchý.
Sárinka navíc dbá o mojí í Theovu životosprávu. Drobečky do pusy mu dává ze všeho, co jí. On už při shlédnutí její ruky, přibližující se k jeho obličeji, automaticky otevírá pusinku. Dnes ho chtěla napojit injekční stříkačkou - to se mi podařilo zatrhnout. Já jsem zase dostala příležitost se napít z jedné z mnoha přelévacích nádob. "Maminko, vypij si jednu kapku jó? Jednu kapku a zbytek mi nech." Být po mém, nemusela bych ani tu kapku - přecejen, ona ta voda při svém přelévacím koloběhu měla už lecos za sebou - ale takové nabídce se nedá odporovat.

Jak nespíme - den 60.

0:22 Edit This 2 Comments »
Napadlo mně, že si povedu nespací denník. Stačí pár nocí...abych měla představu, jak na tom s Theem opravdu jsme a jestli mé ranní pocity, že to zas byla šichta, nejsou jen vsugerované.
Co se dělo před půlnocí nepopisuju, protože to není předmět bádání - chodím většinou spát kolem hodiny duchů - po 12., takže to, že k děťátku běhám po usnutí každou chvíli tak neřeším. Jsem vybavena gelem na zuby a flaškou s rýžovým mlíčkem...snažím se odbourat závislost na prsu závislostí druhou - zatím to je tedy jen pokus.
Vemme to podle časové posloupnosti. Nakojen byl v půl 1. Další zápis na papírku říká, že 44 minut poté stále nespím, on fňuká a stačí mu si trošku loknout rýžového mlíčka z flašky. Další dostaveníčko se konalo po hodině a 14ti minutách (cha! To už zavání spánkem...) - to jsem ho asi na 5x ukecala flaštičkou. Po 47 minutách si Theo vybojoval kojení a u toho mám zápis, že spát do rána 4h v kuse by bylo fajn. Takto sama sebe každou noc balamutím pozitivním očekáváním. Zdá se, že na to mi Theo kajdí a budí se po hodině a 28mi minutách kdy jsem ráda, že mu můžu nechat ocucat kus sebe a on zase rychle usne a já s ním. Zapsáno mám jen přídavné a příznačné jméno - ospaláááá. Za 26 minut máme další jednání. Ukecám to namazáním zoubků bylinkovým gelem. Mám připsáno zoufalé "Co chce? Nemůžu." Theo si říká: "Ale můžeš" a po 58mi minutách mám zapsáno jednoslovně "prso." Hodinu a 20 minut poté je přesně 7:37, kdy syn vyhlašuje budíček. Dere se pro ranní porci mlíča a pak mi důkladně prodloubá obě nosní dírky. Prstíky má tak akorát, aby se dostal až k nosní mandli - po ránu si dokážu představit lepší navázání kontaktu, ale přání dobrého rána od něj zatím čekat nemůžu.
Takže tak...chtěl by někdo dočasně měnit? Žádosti s motivačním dopisem a aktuální fotografií posílejte prosím mailem.
Dopoledne byl Dani se Sári trénovat na Pukalíně a přivezli i pár sedmikrásek. Prý do polívky...dýňové a že tu já umim na 108 variací. Každý máme jinou misku. Alespoň my, dospěláci, jsme měli stejnou, než jí Theo použil na gravitační testy.
Odpoledne nás Sári lámala na návštěvu cirkusu a rozebírala, jak dlouho tu cirkus zůstane. Vysvětlovala jsem, že zase dnes odjede jinam, že by do něj nechodili lidi. To se jí jaksi nelíbilo. "Sári, ale nemůžeš přece chodit do cirkusu každej tejden." "Nechci každej tejden, ale jenom v dubnu. Jenom v dubnu, viš?"
Nakonec jsme Pukalinu směrem k cirkusu nasměrovali a doprovázela nás Zuzka. Já jsem průběžně trnula, protože Sári se konečně na kolo-odrážedle rozjela a rychlost jí baví, leč řidítka nemá 100% pod kontolou, občas zapomene koukat na chodník a brždění taktéž stojí za vypilování. Tatínek pobíhal kolem a zachraňoval.
Tady má Sári cyklo zastávku u lamy.
Chvilkama mrskala nožkama tak rychle, že jsme jí nestačili a tak neváhala a slezla z kola a ukázala nám, že za ní máme běžet a jak se to dělá. Přidali jsme do kroku a užili si pár prima chvil na hřišti. Theo objevoval trávu a jeho sestřička prolejzačky.
Den to byl nádherný, že mám sto chutí zítra vyhlásit další neděli a dát si opáčko.

den 59.

0:23 Edit This 0 Comments »
Dopo jsme měli nakupovací. V jednom obchodě jsme dostali podpultové zboží. A v druhém jsme zaplatili prázdnou krabičku od malin...no né, že by jí tak prodávali, ale malá ručka ochutnávačka brala jednu za druhou.
Sárinka nás už při odjezdu z bytu instruovala, že se půjde na domečky. Normálně jich bývá před obchodem s hračkama několik, ale teď měli jen jeden ubohoučký. Smrděl plastem...avšak musím přiznat, že když vidím Sárinčino nadšení z vlastní střechy nad hlavou, asi bych se težko ubránila a něco podobného nepořídila....mít tedy tu vlastní zahradu.
Tady je zachycená hra "To nedělej maminko" (bafala jsem na ni různými otvory domečku). Následuje smích a očekávání, až to zase udělám. Dnes jsme v podobném duchu blbly na posteli a Sári říkala: "Maminko, měj zase tu bláznivou náladu."
Holčička ve dveřích se odvážila vstoupit jen na pikosekundu. Sári jí lákala a volala na ní "holko." Tak ona oslovuje všechny neznámé holčičky a zatvrzele se tohoto oslovení drží a odmítá zjišťovat jejich jména. Když už se do výzvědné akce zapojím já a řeknu, jak se jmenuje...tak se nic nemění a holka zůstává holkou.
V obchodě s cyklopotřebami Sári ulovila úžasnou věc. Je růžová....a já věřím, že již brzy se tu v ní předvede...Zatím vás budu napínat.
Oběd zařídila také Sárí. V Satoriz si vyhlídla torteliny s lilkem a tak jsme si na nich na balkóně pochutnali.
Po spaní jsme poprvé vzali vyvenčit i odrážecí kolo Puky. Ptala jsem se, jestli to je ten Puky, nebo ta Puka a bylo mi odpovězeno, že to je Pukavice. Teď už vím a těším se, až se Sári na Pukavici naučí pořádně jezdit.
Když jela z malininkatého kopečka, docela jí překvapilo že: "jéé, ono to jede samo!" Doteď považovala vozítka za chodítka. Dnes už je tomu snad jinak.
Již po výjezdu z domu jsme zaznamenali neodstranitelnou vadu Pukavice. Nedá se na ní jet a zároveň trhat kytičky. Sári totiž při své vyhlídkové jízdě pravidelně padala k zemi ve snaze utrhnout míjenou pampelišku. Musíme ještě důrazněji vysvětlit, že teď se jede a pak se trhá...
Tak, a teď si tu postěžuju. Sári stále nemá dobrané léky a imunita zatím asi nic moc, tak ji izolujeme a navštěvujeme místa málo lidnatá. Dnes byla na zahradě i Estelle a lákala nás, ať si jdemem pohrát. (no, pohrát...ulovit Pukavici se ji zachtělo a pak se jí nechtělo ji vracet...ale povedlo se). Z její maminky Carol asi po 20 minutách holčičí interakce vypadlo, že Estelle má 39 horečku a vyskákalo jí pár pupínků. Před pár dny byla prý s kamarádkou, která má teď neštovice...tak jsme se hned sbalili a vypadli na hřiště s klouzačkou, kam krom nás a půberťáků pojídajícíh na lavičkách pizzu, nikdo nechodí. No chápete to? Grrrrr Vrrrrrr Ach Jooooo. Snad byli Andílci Zdraví s námi.
Tady proběhla instruktáž jezdění na klouzačce. Sári byla trenérka i předváděčka v jednom a Theo nechtěl pochopit, že aby se mohl svézt, musí si sednout. Nožky měl jak na pérkách a neplatných pokusů mu je podrazit do sedu bylo několik.
Minule jsem Sári slíbila, že až budeme na hřišti s tatínkem, který se postará o Theouška, tak se s ní sklouznu. Tak jsem i učinila. Z vlastní iniciativy jsem si šla k Sári sednout na druhou stranu houpačky a po pár houpech jsem zahanbená zase slezla, protože jsem se dozvěděla: "Mami, radši už slez. To je pro malý a né pro ženský." (A to mě prosím vždycky když jsme sami láká, ať se jdu s ní zhoupnout)

Cirkusová - den 58.

23:42 Edit This 0 Comments »
Dopoledne jsme si poběhali po zubařských ordinacích a za odměnu jsme se šli podívat k Cirkusu. Zvířátka mají na můj vkus dost zdevastovaná, ale Sári si pohled na opice (Jééé, podívej, jak má špinavej zadek!), pumy, velbloudy, poníka, kohouty a lamy užila. Jsem ráda, že jsem nemusela absolvovat představení. I tak bylo dojmů až až.
Vyhnout se hřišti je nemožné. "Až řekneš deme tak pudem jo?" mně přesvědčilo a tak jsme si dali malé zastaveníčko u klouzačky. Theo seděl poprvé sám na lavičce a přepadával jen trochu.
Ségra ho zasvěcovala do tajů botaniky a foukala mu chmýříčka z pampelišky do obličeje. On je k ní neuvěřitelně shovívavý a i takovéto prožitky přijímá s vděčností objevitele. Když měl ovšem sám fouknout, málem pampelišku zblajznul. Jinak ho má Sári pěkně pod palcem. Dnes mu něco (To je MOJE!) vyrvala z ruky a vysvětlila mi, že "už jsem si to zase vrátila, mami." ...takže můžu být klidná.
"Na co to je?" "Na odpad." Pak na chvíli někam zaplula. Slyšela jsem pár bouchnutí, cupitání a prásknutí dveřma. "Už jsem to udělala." "Co jsi udělala?" táži se s hrůzou v očích a následuji jí do kuchyně. "Už jsem umačkala ty odpadky." A opravdu. Odpadky v koši jsou slisované na dně a gumový zvon spočívá v pokoji a "uklizen" na toaletě. Pěkně jsem poděkovala za provedenou práci a pomyslela si, že na tom asi něco bude...koš můžu vynést až zítra, když ho mám tak dobře upěchovaný. Odpad jako odpadek...
Večeři jsme měli u kamarádů v domečku v Thoiry. Usměvavá modelka Mila je o 4 dny mladší než Theo, takže talíř k večeři dostane až tak po víkendu. Nejvíc se jí líbila Sárinka, která jí nosila hračky a učila jí kreslit...
Pár perliček z dnešního dne: Já jsem byla opakovaně "hladovej kůň"...proč? Podívejte se na mně a uvidíte...Sári se na mně koukne a ví. Třeba budete vědět též.
Sárinka se dnes tulila ke svému štěkajícímu pejskovi Ňufáčkovi a byla jsem svědkem jedné výchovné etydy, kdy se ho vážně tázala: "Brouku, cos to zase provedl?" a pak mu do plyšové tlamy cpala křupky říkajíc "Papej můj chlapečku, papej." Který další chlapeček měl několik křupek nedobrovolně v puse a dokonce i obalovaný oříšek z Japonské směsi je snad jasné...

Poprvé - den 57.

22:39 Edit This 0 Comments »
Zapomněla jsem včera napsat, jak vypadá naše ranní buzení. Já se marně snažím Thea kolem 7. hodiny "uprsovat" a on se mně zase snaží přesvědčit, že to se vstáváním myslí vážně. Včera mi "přijel" k obličeji a kousl mě do obočí. A že to pěkně těma jeho skalpílkama bolelo. Když to zabralo jen na chvilku, kousl mě i do lokte. Pokračoval by dál, ale už jsem se nenechala.
Dopoledne jsme se šli na chvilku provětrat. Sári s sebou nutně musela vzít panenku a batůžek se zvířátkama. Uklidňovala mě, že i tak bude mít jednu ruku volnou na kousek bagety, který vždy v malé pekárničce dostane od paní prodavačky. Hele, říkala a předváděla, že to půjde...
Po cestě domů jsme se stavili na hřišti. Máme dohodu, že když řeknu "jdeme domů," tak se jde...a bez kňučení. Sári mi tuto domluvu vždy potvrdí a docela to funguje. Jen dnes se snažila trošku smlouvat a začala sama. Že až prý řeknu že se půjde, tak ona bude chtít "ještě a ještě a ještě čikrát osum desetkrát." Nakonec šla docela bez remcání a když jsem na ni zavolala pojď, odpověděla mi francouzsky "J'arrive!" (žarýv - už jdu)...to mně dostalo, protože jsme to nikdy neprobíraly. Asi to někde odchytla a bezchybně použila. Pak po mně chtěla ještě přehrávat francouzskou konverzaci. Já říkala "Viens" (vja - pojď) a ona odpovídala žarýv.
Odpo jsme měli na návštěvě zase Zuzku (miluju její noční směny a následné soužití s naší rodinkou po dospání deficitu). Vyvenčili jsme jí na pískovišti a Theo byl z písku a lopatkovací Sárinky úplně vedle.
Až tak vedle, že jsem ho sundala ze zad a dopřála mu jeho poprvé. Prvně si prohrábl prstíky písek a kupodivu ho nechtěl jíst. To možná až příště, až se s pískovištěm víc oťukají.
Sári pak udělala průzkum, co má Zuzka doma za mňamky (Máš sušenky? a další vhodné otázky) a šli jsme na čajík a kešu. Vrchol bylo tvoření domácího popcornu v takovém speciálním robůtku. Tady mně Sári láká, ať jdu blíž a kouknu se na tu parádu a nechám se také popcornem trošku ostřílet.

Volná středa - den 56.

15:20 Edit This 0 Comments »
Rozhodla jsem se, že si ponechám volné středy - bez počítače, mailů, diskuzí i blogu...a je vám to na ten den docela úleva. Takže středeční nášup voyerství budu publikovat až následující den.
Takhle vypadá pohodové dopoledne, kdy si Sári vyjedná pohádku a Theo se může rochnit v krabici s vozítky různých tvarů, velikostí i pohonů. Když je takto zaujat a hru komentuje "Abůů, abůůů, mamamamáma, bába , abába etc.," tak to jde. Horší je, když spatří Sárinčina sluchátka a hlava nehlava, tělo netělo jde po nich. To pak i vlasy lítají...
Zde máme hrací idylu zachycenou z pozice otočného křesla. Odrazilo nás všechny. Najdete mně?
Sárinka si ráno sama zvolila slušivý outfit - krtek prostě vede.. a tak se tričko s jeho podobiznou muselo objevit ve vrchní vrstvě. No co, vrstvení prý letí...co na tom, že má tričko napasované na mikince s kapucou...
Není nad balkón. Ten náš má skromné rozměry, ale kdo se chce vejít, tak se vejde. Obědvali jsme na čerstvém vzduchu, trošku se pomačkali, poškádlili a bylo nám hej. Dani něco provedl (nevíme co) a byl dcerou umravněn větou neznámého původu: "Co si to dovoluješ?" Dani jí to teda hned vrátil, ale stejně by mně zajímalo, kam na tyhle špeky chodí. U nás se tak nemluví. Mně zase ráno popoháněla říkajíc "hejbni sebou mami." To doma též nevedeme. Mám to opět svádět na pohádky, nebo existuje nějaký rezervoár používaných slov českých tříleťáků a je možno z něj neomezeně čerpat?
Nejlepší bunkr je z gauče (a ten dovoluji jen vyjímečně) a tak k schovávání poslouží i sušák s prádlem. Tady máme Hafíka Sárinku, jak vykukuje na Hafíka Tejouška.
Odpoledne jsme šli na chvíli na písek. Přišla i Estelle a zcela sebejistě obsadila Sárinčinu lopatku a kyblík. "Okamžitě mi to vrať. To je moje," nezabralo a tak tam Sári chvíli smutně seděla..až si Estellina maminka Carol všimla hračkového nepoměru a přinesla i jejich tašku s pískovým harampádím. Pak už byl na zahradě docela klid a mír.
Před spinkáním jsme se povalovali v posteli a Sári mě a Daniho mordovala po celém těle kartáčem na vlasy. Proč vám objasní toto vyjádření: "Musím tě pořádně vydrbat, ty jeden kůni!" ...viděla hřebelcování v Sudoměčicích a včera měla konečně příležitost ho na nějakách kůníkách taktéž vyzkoušet.

Proč vybuchla? - den 55.

22:52 Edit This 0 Comments »
Na to se mně ptala dnes opakovaně. Fakt nevím, proč na Islandu vybuchla sopka. Pro Sári to byla zpráva dne (i když jsme se o tom bavily snad předevčírem) a dokonce chtěla volat tátovi do práce, že je sopka vybouchnutá. Na jedno proč jsem si vymyslela, že byla sopka přeplněná a pak se naštvala a ulevila si tím, že vybuchla. Pokud někdo máte jinou teorii, sem s ní! Sárinka ji podrobí Proč testu a konečně budeme vědět, proč jsme tu měli pár dní tak hmatatelné ticho, když éra oblohu nebrázdila.
Dopo jsme si dojeli pro chlebík s mákem, kterého je Sárinka schopná sníst až 4 krajíce, a v podvečer jsme vyvenčili tatínka. Tady mu Sári oklepává do účesu pyl. On to okomentoval, že bude pěkně opylovanej a Sári na to: "No, a bude z tebe krásná kytka." Ještě se budu muset zeptat, kdy se transformace bude konat, abych si toho mého muže stihla užít, než obroste listovím a okvětními plátky.
Theo (zde ukazující své horní tesáčky) se také jal tatínka vylepšit. Po obědě mu nádherně zkadil kapsu u manžestráků. Předtím mu chtěl kalhoty zneškodnit křupkovými drobky, které se ale podařilo sklepat. Druhou nadílku jsme se oklepat ani nepokoušeli a tatínek se musel převlíct. To mi připomnělo, jak mu Theo v Čechách během půl hodiny zvládl jedny kalhoty poblinkat a na druhé hodit bobka, kterého pro větší účinnost ještě vlastnonožně rozšlápl. Výsledek byl Daniel chodící za pletujícího sněhu v tenkých pláťákách, protože další pokrývku dolních končetin z kufru už nevykouzlil...umí naše děti, umí!

Název nemám - den 54.

23:49 Edit This 0 Comments »
Takhle to vypadá, když je svět v rovnováze. Kreativní síla je vyvažována tou destruktivní. Neboli Sári tvoří a Theo jí otřásá stolem, případe krade barvy, ujídá štětec a další libůstky....
A takhle to taky vypadá, když maminka často dítě fotí. Co často, každý den a to hned několikrát. Pózování a la filmová hvězda se mění na obličeje s hororovým nádechem, případně doprovázené slovy "mami nefoť mě." Ale když už jsem se blogovému čertu upsala...
Oba měli po obědě spát...Sári za námi asi 5x přišla s tím, že už je vyspinkaná. Tak se pokočkovali a začali jsme další rundu. Sári odnést do postýlky a doufat, že se jí zavřou oči dřív, než z ní stihne zase vylézt...zároveň ukecávat Thea, že spaní je fajn a dopolední sedmatřicítka (jó, pamatuju si to na minuty, páč usnul přesně ve 11:00) opravdu nestačí. Párkrát jsem zapráskala podprsenkou (takové lupnutí, když se odepíná přední část na kojení) a nakonec se povedlo. 
Vžycky mě to pobaví, jak je theo pěkně Pavlovovsky vycvičený - práskne podprda, on vyplivuje dudlíka, natáčí se na stranu, otevírá pusinku a slastně s ní hledá kohoutek. To vše v belskové rychlosti, protože co kdybych si to náhodou zase rozmyslela. V noci se tomu tedy každou hodinu až tak nesměju.
Na zahradě nám jezdil chlapík s traktůrkovou sekačkou a tak mu Sárinka přišla zahrát na harmoniku. Škoda, že ta jeho mašina dělala rámus jak boeing při startu a on měl nasazená sluchátka. Přišel o moc...jeho chyba.
Po spinkání jsme se šli-jeli provětrat ven. Bylo 20 stupňů a obdivovali jsme kdejakou kytičku. Prosím oceňte, že se mi mojí krátkou rukou podařil záběr, kde jsme všichni 3.
 Tady máme sourzenecké mučení. Nošenec přežil, hlava zpátky nasazena. Sebe jsem radeji ořízla, protože jsem se dnes dozvěděla, že: "Mami, ty seš nějaká tlustá." ...no jo...tak začínám s režimem!
 Přihlašuju Thea do klubu 5ti zubáků. Sice jsem pravou dolní dvojku netestovala lžičkou, ale kousek je prostě už od pohledu venku!!!
Novější příspěvky
Starší příspěvky