Naše Samsára

Napadlo mně, že si povedu nespací denník. Stačí pár nocí...abych měla představu, jak na tom s Theem opravdu jsme a jestli mé ranní pocity, že to zas byla šichta, nejsou jen vsugerované.

Vemme to podle časové posloupnosti. Nakojen byl v půl 1. Další zápis na papírku říká, že 44 minut poté stále nespím, on fňuká a stačí mu si trošku loknout rýžového mlíčka z flašky. Další dostaveníčko se konalo po hodině a 14ti minutách (cha! To už zavání spánkem...) - to jsem ho asi na 5x ukecala flaštičkou. Po 47 minutách si Theo vybojoval kojení a u toho mám zápis, že spát do rána 4h v kuse by bylo fajn. Takto sama sebe každou noc balamutím pozitivním očekáváním. Zdá se, že na to mi Theo kajdí a budí se po hodině a 28mi minutách kdy jsem ráda, že mu můžu nechat ocucat kus sebe a on zase rychle usne a já s ním. Zapsáno mám jen přídavné a příznačné jméno - ospaláááá. Za 26 minut máme další jednání. Ukecám to namazáním zoubků bylinkovým gelem. Mám připsáno zoufalé "Co chce? Nemůžu." Theo si říká: "Ale můžeš" a po 58mi minutách mám zapsáno jednoslovně "prso." Hodinu a 20 minut poté je přesně 7:37, kdy syn vyhlašuje budíček. Dere se pro ranní porci mlíča a pak mi důkladně prodloubá obě nosní dírky. Prstíky má tak akorát, aby se dostal až k nosní mandli - po ránu si dokážu představit lepší navázání kontaktu, ale přání dobrého rána od něj zatím čekat nemůžu.

Takže tak...chtěl by někdo dočasně měnit? Žádosti s motivačním dopisem a aktuální fotografií posílejte prosím mailem.

Dopoledne byl Dani se Sári trénovat na Pukalíně a přivezli i pár sedmikrásek. Prý do polívky...dýňové a že tu já umim na 108 variací. Každý máme jinou misku. Alespoň my, dospěláci, jsme měli stejnou, než jí Theo použil na gravitační testy.

Odpoledne nás Sári lámala na návštěvu cirkusu a rozebírala, jak dlouho tu cirkus zůstane. Vysvětlovala jsem, že zase dnes odjede jinam, že by do něj nechodili lidi. To se jí jaksi nelíbilo. "Sári, ale nemůžeš přece chodit do cirkusu každej tejden." "Nechci každej tejden, ale jenom v dubnu. Jenom v dubnu, viš?"

Nakonec jsme Pukalinu směrem k cirkusu nasměrovali a doprovázela nás Zuzka. Já jsem průběžně trnula, protože Sári se konečně na kolo-odrážedle rozjela a rychlost jí baví, leč řidítka nemá 100% pod kontolou, občas zapomene koukat na chodník a brždění taktéž stojí za vypilování. Tatínek pobíhal kolem a zachraňoval.

Tady má Sári cyklo zastávku u lamy.

Chvilkama mrskala nožkama tak rychle, že jsme jí nestačili a tak neváhala a slezla z kola a ukázala nám, že za ní máme běžet a jak se to dělá. Přidali jsme do kroku a užili si pár prima chvil na hřišti. Theo objevoval trávu a jeho sestřička prolejzačky.

Den to byl nádherný, že mám sto chutí zítra vyhlásit další neděli a dát si opáčko.