Naše Samsára

Na "našem" prázdnotou zejícím hřišti se objevil Esteban. Chlapeček z Paříže o půl roku starší než Sárinka. Sympatie vzplály na obou stranách.
Většinu času se Esteban snažil Sári utíkat a pak si dobře hlídal, zda-li za ním běží. Tu hra na nekonečnou honěnou bavila jen chvílema a tak začala používat ženskou rafinovanost. Trhala kytičky a dávala mu je. Nosila Estebanovi křupky a podělila se s ním i o svoji poslední křupkovou várku. Sedala si k němu do bunkru a dokonce byla ochotná mu půjčit super usrostlý klacek, co našla u laviček. Esteban se jí za to odvděčoval pozorností, šaškováním a volal na ní "ma copine" - kamarádko.
Když Sárince při rychlojízdě na klouzačce ulítl klobouk, nasadil jí ho na hlavu a sám si šel pro kšiltovku, aby měl taky hlavu zakrytou, jako jeho copine. Babička si na něj stěžovala, jak je nevychovaný, ale nám oběma se zdál jako moc prima kluk. Škoda, že je tu jen na prázdninách...
Theo objevil kouzlo úkrytů. Tímto dokáže navíc lomcovat a to je velká zábava. Dnes se k němu pod židli nasoukala i jeho sestřička a to bylo trošku o život.
Sári dnes měla zase přelévací náladu. Ono jí vůbec hodně baví si hrát s vodou. Vzpomněla jsem si, jak tuhle něco kutila na koberci a tatínek se jí ptal, jestli je koberec stále čistej. "Trošku je špinavej, ale jinak je čistej," shrnula momentální stav podlahové krytiny Sárí. Tak dnes byl stůl, tričko, podlaha, koberec atd. také trošku mokrý a jinak suchý.
Sárinka navíc dbá o mojí í Theovu životosprávu. Drobečky do pusy mu dává ze všeho, co jí. On už při shlédnutí její ruky, přibližující se k jeho obličeji, automaticky otevírá pusinku. Dnes ho chtěla napojit injekční stříkačkou - to se mi podařilo zatrhnout. Já jsem zase dostala příležitost se napít z jedné z mnoha přelévacích nádob. "Maminko, vypij si jednu kapku jó? Jednu kapku a zbytek mi nech." Být po mém, nemusela bych ani tu kapku - přecejen, ona ta voda při svém přelévacím koloběhu měla už lecos za sebou - ale takové nabídce se nedá odporovat.