Název nemám - den 54.

23:49 Edit This 0 Comments »
Takhle to vypadá, když je svět v rovnováze. Kreativní síla je vyvažována tou destruktivní. Neboli Sári tvoří a Theo jí otřásá stolem, případe krade barvy, ujídá štětec a další libůstky....
A takhle to taky vypadá, když maminka často dítě fotí. Co často, každý den a to hned několikrát. Pózování a la filmová hvězda se mění na obličeje s hororovým nádechem, případně doprovázené slovy "mami nefoť mě." Ale když už jsem se blogovému čertu upsala...
Oba měli po obědě spát...Sári za námi asi 5x přišla s tím, že už je vyspinkaná. Tak se pokočkovali a začali jsme další rundu. Sári odnést do postýlky a doufat, že se jí zavřou oči dřív, než z ní stihne zase vylézt...zároveň ukecávat Thea, že spaní je fajn a dopolední sedmatřicítka (jó, pamatuju si to na minuty, páč usnul přesně ve 11:00) opravdu nestačí. Párkrát jsem zapráskala podprsenkou (takové lupnutí, když se odepíná přední část na kojení) a nakonec se povedlo. 
Vžycky mě to pobaví, jak je theo pěkně Pavlovovsky vycvičený - práskne podprda, on vyplivuje dudlíka, natáčí se na stranu, otevírá pusinku a slastně s ní hledá kohoutek. To vše v belskové rychlosti, protože co kdybych si to náhodou zase rozmyslela. V noci se tomu tedy každou hodinu až tak nesměju.
Na zahradě nám jezdil chlapík s traktůrkovou sekačkou a tak mu Sárinka přišla zahrát na harmoniku. Škoda, že ta jeho mašina dělala rámus jak boeing při startu a on měl nasazená sluchátka. Přišel o moc...jeho chyba.
Po spinkání jsme se šli-jeli provětrat ven. Bylo 20 stupňů a obdivovali jsme kdejakou kytičku. Prosím oceňte, že se mi mojí krátkou rukou podařil záběr, kde jsme všichni 3.
 Tady máme sourzenecké mučení. Nošenec přežil, hlava zpátky nasazena. Sebe jsem radeji ořízla, protože jsem se dnes dozvěděla, že: "Mami, ty seš nějaká tlustá." ...no jo...tak začínám s režimem!
 Přihlašuju Thea do klubu 5ti zubáků. Sice jsem pravou dolní dvojku netestovala lžičkou, ale kousek je prostě už od pohledu venku!!!

0 komentářů:

Okomentovat

Novější příspěvek
Starší příspěvek