Doktorka v nemilosti - den 62.
0:07 Edit This 0 Comments »Po ránu jsem si připadala jak v koncertní síni. Z plných plic zpívalo jedno dítě, druhé, nebo při stěžejních áriích obě naráz. Měli jsme hoňku, protože nás Dani vyzvedával v pul 10, a to my ještě většinou snídáme. Jelo se k paní doktorce. Tam jsme si vyslechli, že na poslechu nic slyšet není a Sári byla podrobena odběru krve. A že ona se podrobuje velmi nerada a rve se za svojí svobodu hlava nehlava, kopanec, kousanec, škrábanec. Drželi jsme jí s Danim oba, zatímco ona vyřvávala na paní doktorku "nech mi tu mojí rukůůůů" a "auvis," což je její verze mého "auvajs." Krev moc netekla, žilka praskla, ale nakonec jsme z ní požadované množství cenné životní mízy vymačkali.
Vzala to docela dobře, protože v zápětí s doktorkou konverzovala. Už k nám dorazilo regulérní Proč? období a tak jsme měly stále co rozebírat. "A proč mě píchla?" vedlo.
Tady máme zachycenou novou ženevskou tramvajovou trasu a dokonce i obracejícího se čističe. Tatínek nám totiž odjel pracovat do tunelu a tak jsme poznali plynulost městské dopravy.
A tady Sárinka velmi zaujala vedle sedící paní. Ta z ní nespustila oči a když ji Sárinka vzala za ruku a vedla k autobusu, byla celá rozněžnělá. Já už o něco míň, protože se ta malá opice vůbec nekoukala, kde má mě a Thea...normálně by s ní odjela!
Krásné panorama za Sári je onen věhlasný CERN, kde podle fyzikálních strašpytlů vznikne černá díra a všechny nás sežere. Já bych jí dala kousnout kousek mého vyměkčeného bříška. Co říkáš, díro?
0 komentářů:
Okomentovat