Naše Samsára

Jsme měli stále ve znamení léčení. Já jsem si s Theem uělala opět výlet. Stihli jsme si společensky zajuchat a nakouknout do Květinové čajovny. Po návratu jsem přišla na výbornou hračku. Košík s kolíčkama. Theo čekal v koupelně na zemi, než se učešu, a mezitím se zkusil nasoukat o košíku. Obě nohy, noha a ruka či ruka a hlava - vyzkoušel mnoho variant, ale celý se mezi kolíčky ne a ne dostat.
Nafotila jsem další sourozenecké poleženíčko, ale fotky se mi nechtějí zobrazit na mamčině laptopu....tak dnes zůstaneme jen u střídmého nakouknutí do naší přítomnosti.
Zítra letíme. Ani nevím, jestli se těším. Trošku jo a trošku ne. Ale co vím jistě je to, že se netěším na vybalování a roznášení věcí, kterých jsme tentokrát díky vzužití auta exportovali více než dost. Asi by to chtělo změnu bydlení. Když se zasnim, vidím malý, jednoduchý a prosvětlený domeček. Se zahradou, pískovištěm a nafukovacím bazénkem. Nejsem zas až tak náročná ne?