Naše Samsára

A zase jsme jeli do Tábora k paní doktorce Veselé. Theo začal hodně kašlat a i dýchání se mu pohoršilo. Asi chtěl být solidární se Sárinkou a vyfasoval stejný lék. Po dvanácti hodinách bude usosávat antibiotikový siroupek. Hlavně, aby to zabralo a ulevilo se mu. U paní doktorky měl výbornou náladu a pořád něco vykládal.

Tuto fotografii jsem pořídila na Sárinčinu žádost. Už si zvykla, že je takto pohromadě ráda fotim. Tradici je třeba dodržovat a tak i tentokrát mi připomněla, že je mám zvěčnit.

Zatímco jsme byli v Táboře, Sári si užívala s tatínkovým bratrancem Romčou, jež se těší velké oblibě. Hráli si na slípky. Seděli na čokoládových vajíčkách! a nechávali z nich vyklubat různá zvířata a i nezvířata. Sári měla jako vždy managerskou pozici a řídila druhou nosnici: "Romčo, teďko budeš sedět na vajíčku jo? Dej si ho pod zadek a něco se ti vyklube, jo?"

Tady jsem Sárinku zachytila krátce poté, co vyseděla slona. Klubání z vajíček se zvrtlo v lehkou obsesi a v jednu chvíli jsme snášeli simultálně všichni 3. Já, Daniel i Romča. Jak dopadla  čokoládová vajíčka poté, co si na ně Sári opravdu sedala....vás asi napadne.

Obědová momentka. Při krmení jsme se dozvěděli zajímavé onformace v nečekaných souvislostech. Sári říkala, že jsem babička. Na otázku čí podala jasnou odpověď: "Moje, až budu mít dětičky." "A kolik jich budeš mít?" "Či, čtyži, deset. Asi budu mít moc."

Odvahu mít tolik dětí jsem ocenila a pak dodala, že si Sárinku ale ještě dlouho vychutnám takhle jako malou holčičku. To ovšem neprošlo, protože mi musela vysvětlit, že "Já nechci chutnat!"

Pokračování rozhovoru bylo ještě šťavnaťější. Sári mi vykreslila pěknou budoucnost. "Já tě budu držet, až budeš malinká. Až se takhle zmenšíš." A pak vysvětlovala babičce: "Já chci, aby byla malinká a já bych jí nosila - tady na bžiše a na zádech. Koupila bych jí malá pítka a malou kukužičku." Vidím, že se o svojí další inkarnaci nemusím strachovat. Bude o mně dobře postaráno.

Čenda dostal k očuchání pár kamínků. Trpělivě k nim ňufal a asi i doufal, že mu z interakce s tou malou-velkou bytostí kápne něco k snědku. Nestalo se. Bude muset zalovit ve spižírně sám.