den 59.
0:23 Edit This 0 Comments »
Dopo jsme měli nakupovací. V jednom obchodě jsme dostali podpultové zboží. A v druhém jsme zaplatili prázdnou krabičku od malin...no né, že by jí tak prodávali, ale malá ručka ochutnávačka brala jednu za druhou.
Sárinka nás už při odjezdu z bytu instruovala, že se půjde na domečky. Normálně jich bývá před obchodem s hračkama několik, ale teď měli jen jeden ubohoučký. Smrděl plastem...avšak musím přiznat, že když vidím Sárinčino nadšení z vlastní střechy nad hlavou, asi bych se težko ubránila a něco podobného nepořídila....mít tedy tu vlastní zahradu.
Tady proběhla instruktáž jezdění na klouzačce. Sári byla trenérka i předváděčka v jednom a Theo nechtěl pochopit, že aby se mohl svézt, musí si sednout. Nožky měl jak na pérkách a neplatných pokusů mu je podrazit do sedu bylo několik.
Minule jsem Sári slíbila, že až budeme na hřišti s tatínkem, který se postará o Theouška, tak se s ní sklouznu. Tak jsem i učinila. Z vlastní iniciativy jsem si šla k Sári sednout na druhou stranu houpačky a po pár houpech jsem zahanbená zase slezla, protože jsem se dozvěděla: "Mami, radši už slez. To je pro malý a né pro ženský." (A to mě prosím vždycky když jsme sami láká, ať se jdu s ní zhoupnout)
Tady je zachycená hra "To nedělej maminko" (bafala jsem na ni různými otvory domečku). Následuje smích a očekávání, až to zase udělám. Dnes jsme v podobném duchu blbly na posteli a Sári říkala: "Maminko, měj zase tu bláznivou náladu."
Holčička ve dveřích se odvážila vstoupit jen na pikosekundu. Sári jí lákala a volala na ní "holko." Tak ona oslovuje všechny neznámé holčičky a zatvrzele se tohoto oslovení drží a odmítá zjišťovat jejich jména. Když už se do výzvědné akce zapojím já a řeknu, jak se jmenuje...tak se nic nemění a holka zůstává holkou.
V obchodě s cyklopotřebami Sári ulovila úžasnou věc. Je růžová....a já věřím, že již brzy se tu v ní předvede...Zatím vás budu napínat.
Oběd zařídila také Sárí. V Satoriz si vyhlídla torteliny s lilkem a tak jsme si na nich na balkóně pochutnali.
Po spaní jsme poprvé vzali vyvenčit i odrážecí kolo Puky. Ptala jsem se, jestli to je ten Puky, nebo ta Puka a bylo mi odpovězeno, že to je Pukavice. Teď už vím a těším se, až se Sári na Pukavici naučí pořádně jezdit.
Když jela z malininkatého kopečka, docela jí překvapilo že: "jéé, ono to jede samo!" Doteď považovala vozítka za chodítka. Dnes už je tomu snad jinak.Již po výjezdu z domu jsme zaznamenali neodstranitelnou vadu Pukavice. Nedá se na ní jet a zároveň trhat kytičky. Sári totiž při své vyhlídkové jízdě pravidelně padala k zemi ve snaze utrhnout míjenou pampelišku. Musíme ještě důrazněji vysvětlit, že teď se jede a pak se trhá...
Tak, a teď si tu postěžuju. Sári stále nemá dobrané léky a imunita zatím asi nic moc, tak ji izolujeme a navštěvujeme místa málo lidnatá. Dnes byla na zahradě i Estelle a lákala nás, ať si jdemem pohrát. (no, pohrát...ulovit Pukavici se ji zachtělo a pak se jí nechtělo ji vracet...ale povedlo se). Z její maminky Carol asi po 20 minutách holčičí interakce vypadlo, že Estelle má 39 horečku a vyskákalo jí pár pupínků. Před pár dny byla prý s kamarádkou, která má teď neštovice...tak jsme se hned sbalili a vypadli na hřiště s klouzačkou, kam krom nás a půberťáků pojídajícíh na lavičkách pizzu, nikdo nechodí. No chápete to? Grrrrr Vrrrrrr Ach Jooooo. Snad byli Andílci Zdraví s námi.
0 komentářů:
Okomentovat