Naše Samsára

Dnes nás čekala další kontrola v nemocnici. Foťák jsme měla s sebou, zato paměťovou kartu ne a tak tuto návštěvu, již o poznání veselejší než tu minulou, nemám vůbec zdokumentovanou. Musíte mi holt věřit.

Plíce ještě úplně fit nejsou a tak máme v ledničce další lahvičku antibiotik. Pan doktor byl vstřícný a i Sári se tentokrát uvolila s ním nezávazně hovořit. Informovala ho, že jedeme do Prahy a pak přidala vydedukovanou domněnku: "Ty v Praze ale nebydlíte." 

Na konci poslechu ještě smutně prohodila, že "ty máš dvě a já jen jedno - ulomený" Pak při pohledu na naše nechápavé výrazy doplnila, že jde o to poslouchátko - stetoskop. Pan doktor přiznal, že jich má povícero, ale nedal!

Uvidíme se zase (snad už naposledy) ve středu a to budeme mít zase kompletní zážitek i s rentgenem.

Cestou do Prahy s babičkou Erni jsme naplánovaly gurmánskou akci - návštěvu místní pizzerie a pojídání horké lásky. Sári maliny a my dvě vanilkovou zmrzlinu. Theo co si uloví.

Na fotce je zdokumentované mytí omalinované pusinky.

Po spinkání přišla na řadu opět hra "Maminko já chci porodit" - vysvětlím níže. Tady jsem Sárince půjčila a na kšandy zavěsila mojí sukni, aby i ona mohla rodit svoje panenky.

Rození spočívá v tom, že se mi Sárinka nasyslí pod sukni, kterou si na její žádost oblíknu a pak jí hladim a čekám, až zaťuká. To je znamení, že je připravena vylézt na svět a tak zvednu sukni a milé novorozeňátko přivítám. Pusinkuju, hladím a ubezpečuju, jak jsme rádi, že jí máme. Sári k rození přistupuje zodpovědně a bezprostředně po nadzvednutí sukně se chová náměsíčně - natahuje nemohoucně ručičky a očekává tulení. Když ho má málo, pověřuje i ostatní členy rodiny, že jí mají přijít pohladit.

Zde na fotce jsem těhotná s oběma dětma a jednou panenkou. Theo v tom byl jaksi nedobrovolně, ale docela dobře to ustál.

Sárinka celý den vyhlížela tatínka. "Támhle něco zablikalo. To je on!" ...a pak mu hrála z balkónu na harmoniku, aby už přijel.

A tady máme důkaz doličný. Bývalá odmítatelka antibiotik pro jejich bléé chuť během jednoho dne přehodnotila a chodí si pro léčbu sama. Z dávkovací stříkačky bílý sirup vymlaskne nato tata a zase si běží po svých.

A pak se zjevil ON. Nadšení veliké převeliké. Dcera ho zahrnula dárečky hned po příchodu - dostal perníkové srdce a lízátko ... dary z pohledu batolete hodnotově velmi významné. Theo zapomněl, že byl ospalý, nevrlý a dokonce i úplně zapomněl monitorovat, kde má maminku! Užíval si tatínka, okousával mu obličej, trhal fousy a tak vůbec mu dával najevo svoji náklonost. Sári k tomu zafoukala na harmoniku a idilka byla dokonána.