Poprvé - den 57.

22:39 Edit This 0 Comments »
Zapomněla jsem včera napsat, jak vypadá naše ranní buzení. Já se marně snažím Thea kolem 7. hodiny "uprsovat" a on se mně zase snaží přesvědčit, že to se vstáváním myslí vážně. Včera mi "přijel" k obličeji a kousl mě do obočí. A že to pěkně těma jeho skalpílkama bolelo. Když to zabralo jen na chvilku, kousl mě i do lokte. Pokračoval by dál, ale už jsem se nenechala.
Dopoledne jsme se šli na chvilku provětrat. Sári s sebou nutně musela vzít panenku a batůžek se zvířátkama. Uklidňovala mě, že i tak bude mít jednu ruku volnou na kousek bagety, který vždy v malé pekárničce dostane od paní prodavačky. Hele, říkala a předváděla, že to půjde...
Po cestě domů jsme se stavili na hřišti. Máme dohodu, že když řeknu "jdeme domů," tak se jde...a bez kňučení. Sári mi tuto domluvu vždy potvrdí a docela to funguje. Jen dnes se snažila trošku smlouvat a začala sama. Že až prý řeknu že se půjde, tak ona bude chtít "ještě a ještě a ještě čikrát osum desetkrát." Nakonec šla docela bez remcání a když jsem na ni zavolala pojď, odpověděla mi francouzsky "J'arrive!" (žarýv - už jdu)...to mně dostalo, protože jsme to nikdy neprobíraly. Asi to někde odchytla a bezchybně použila. Pak po mně chtěla ještě přehrávat francouzskou konverzaci. Já říkala "Viens" (vja - pojď) a ona odpovídala žarýv.
Odpo jsme měli na návštěvě zase Zuzku (miluju její noční směny a následné soužití s naší rodinkou po dospání deficitu). Vyvenčili jsme jí na pískovišti a Theo byl z písku a lopatkovací Sárinky úplně vedle.
Až tak vedle, že jsem ho sundala ze zad a dopřála mu jeho poprvé. Prvně si prohrábl prstíky písek a kupodivu ho nechtěl jíst. To možná až příště, až se s pískovištěm víc oťukají.
Sári pak udělala průzkum, co má Zuzka doma za mňamky (Máš sušenky? a další vhodné otázky) a šli jsme na čajík a kešu. Vrchol bylo tvoření domácího popcornu v takovém speciálním robůtku. Tady mně Sári láká, ať jdu blíž a kouknu se na tu parádu a nechám se také popcornem trošku ostřílet.

0 komentářů: