Naše Samsára

Nejlepší pokoukáníčko na pohádky je z úkrytu. Sári se schovává pod stolem a pro jistotu ještě i za židlí. Já jsem dnes snad po 15ti letech viděla opět šoumeny Jů a Hele a musím přiznat, že už to není to, co bývalo...nebo že bych jejim fórum odrostla? To se mi nechce věřit...

Poslední dobou se nám často stává, že nám zmizí Sárinka a místo ní přiběhne pejsek Hafíček. Tady je ve své boudičce a krmí druhého "óbrovského" pejska psíma granulema. Měla jsem se k nim připejskovat do boudy i já, ale ač pro zábavu udělám lecos, tohle by bylo nad mé fyzické možnosti.

Moji chlapi při zkoumání světa. Ten menší ho touží ožužlat, ten větší rozložit na prvočástice. S trochu přihmouřeným okem jsou oba přístupy takřka totožné.
Theo si dnes přidal do repertoáru nové slovo. Počkal si až na to pravé publikum a pěkně zřetelně řekl TÁTA. Co to udělalo s mužským posluchačem netřeba popisovat. MÁMA říká zhruba od půl roku. Mám pocit, že slovo používá účelně - když něco potřebuje - jako třeba abych ho vzala, nebo nakojila. Z toho mi vyplývá, že máma a prso jedno jsou.
A pak předvedl další trik - ráno při snídání kašičky řekl naprosto jasně JEŠTĚ a poté HAMMM. Možná, že si vymýšlím a slyším co chci, nebo je geniální. Proč by ne...

Dopoledne jsme natrhali v lesoparku větvičky a Sári je úplně bez asistence nazdobila. Byla tak rozjetá, že chtěla přizdobit i normální pokojové květiny.

Tady na fotce Sári seznamuje dvě vlastnoručně namalovaná vajíčka. "Oni se milujou" a ťukala jimi o sebe. Co by se narodilo vajíčku s vajíčkem je otázkou. Budu vajíčka sledovat a možná se to v blízké době dozvíme.