Naše Samsára

Ráno jsme vyprovodili babičku na letiště. Sári se tam na pásech pro kufry zvážila a prvně jí na displeji problikla patnácka.

Z letiště jsme mezi dešťovými kapkami protančili na burzu a letem světem jí prošmejdili. Sári šla na jistotu a dotáhla nás k promočenému stánku se slovy: "Támhle maj hračky" a shodou okolností tam měli i plastová zvířátka, která nás pomalu a jistě začínají vytláčet z bytu. Pytlík za pět éček v nás našel nové majitele a my se doma mohli radovat z minimálně 20ti nových přírůstků. Kudlanka nábožná, rodinka zeber, slonů, lvů, moucha, vážka, luční koník...je jen letmý výčet dnes přijivších členů zvířátkové rodiny. V neposlední řadě jsme jako bonus objevili svítícího pavouka, který dnes osvětloval Sárince svět pod její peřinkou před usnutím.

Pár kusů s námi vycestovalo do kostela v Grilly, kde měl křest Martínek Tymrák. Sári se tak poprvé dostala do kostela na nějakou "akci" a už ví, že při obřadu sušenku prostě nedostane.

A já se trošku zastyděla, že jsem Sárince doma nepřehodila alespoň ty holinky za nějakou repre obuv. (o tepláčkách nemluvě..jsem zapomněla myslet no)..Svatá Trojice byla přítomná tak jako tak, tudíž o moc nešlo...snad...uklidňuju se...

Theo kus slavnosti prospal a druhou polovinu se snažil dostat k tatíkovu foťáku s vidinou odmontování blesku, zapatlání objektivu a okousnutí sluneční clony. Toho jediného, ke štěstí Daniela, dosáhl.

Sári si vymýšlela na dřevěných prolézačkách (lavicích) své vlastní hry a docela si vystačila. Jen ke konci křtu, při pomazávání temena Martínkova vonným olejem došlo k nehezké kolizi Sárinčiných zubů s uchem žirafy, která se neubránila a má teď již pouze jeden sluchový orgán. Ten druhý uložil tatínek do kapsy a věřím, že ho zlikviduje před tím, než by došlo někde na veřejnosti k faux pas, že zamordoval žirafu.

Při pecce "Lá lá la bamba" se rozjela natolik, že do choreografie přidala i kotrmelce na dlaždičkách, které jsem k její nevoli musela předčasně zatrhnout. Povídající, a hlavně popíjející, účastníci akce totiž neměli nejmenší tušení, že se mezi jejich nohama odvíjí gymnastické představení a tak ani nemohli zohlednit prostorové požadavky mrštných nožek.

Ve středověku to bylo nádherné, famózni, dojemné...byli jsme všichni nadšeni. Bylo toho tolik co fotit, že jsem raději nefotila a snad časem přidám nějaké lepší obrázky z Danielovy ruky. Zážitků jsme měli hromadu velkou jako Eiffelovka, že se mi ani nechce rozepisovat...tak jen výčet nejhlavnějšího. Viděli jsme krásné, čisté a udržované kousky ze zvířecí říše: ovečky, koně, prasátka, krávy, husy, kachny, slepice, kohouty, králíčky...

Z říše bájné jsme měli tu čest s pár elfama, vílama a celou kupou nezařazených bytostí a z říše lidské nám oči přecházely. Chudina, rytíři, šlechta...žebráci, kejklíři, blázni...no radost pohledět.

Z představení jsme zvládli pohádku, pár pěveckých kusů a tanečnici na laně. Sárinka vůbec nechtěla domů a to už sotva pletla nohama. Příští rok jedeme zas...a to už snad spíchnu nějaký ten kostým pro děti.
Na spodních fotkách vidíte, jak to doma vypadalo pár chvil po příjezdu a Sárinčiných vytáčkách, že se jí nechce spát. Měla nachozeno v terénu pár mil a tak spala jak dudek. Já bych bývala spala, až bych brečela, ale přebývalo mi tu jedno super akční děťátko, které si na mých zádech pěkně hodinku a půl oddáchlo a doma mělo rejdící touhy.

Na domeček se už dávno prášilo a konečně se objevil mladý montér, který si ho vzal do parády. Předělal dispozici koupelny a pak vyhodnotil zelenou okenici jako schátralou a tak jí raději urval. Koukaly z ní drátky a tak jsem ji rychle a nenápadně zabavila, než si úpravy nemovitosti všimla její majitelka.

Večer se konala "Sousedská slavnost," kdy se sejdou sousedé, každý něco přinese a klábosí se. V našem sousedství se sešlo lidí hojně. Ještě hojněji dětí a Sárinka mezi nimi s nadšením bobíhala. Byla poněkud bezprizorní a aby neběhala jen tak na prázdno, dala si do pusy balónek a dělala s ním psí kusy. My jsme byli ještě bezprizornější, protože jsme žádné balónky nevyfasovali. Kolem nás se mluvilo arabsky, všechny ženy měly na hlavách šátky a já jen ohnutou kšiltovku. Proč se schází pouze tunisané, marokánci a další severoafričani mi je záhadou. Příští rok je zase necháme klábosit v jejich kulturním kruhu. Ale snaha nebýt připrdlouš doma schovaný byla.

Dnes byl velký den. Sárinka šla prvně k paní zubařce na kontrolu. Ráno jsme měli trošku frmol, protože jsem po prokojené noci zaspala a podařilo se nám vypravit se (včetně snídaně) do 20 minut. Úctyhodné...chválím se a děkuji Haňe za pomoc.

Takhle jsme čekali na vyzvednutí od tatínka a Sári hřál Ňuňuf pod bradou a tygr sibiřský v kapse. Ten první může vyjímečně z bytu při speciálních příležitostech a ten druhý potřeboval také překontrolovat vyceňené špičáky.

Paní zubařka byla úžasná. Nad křeslem má obrazovku, kde jí hrajou pohádky, a Sári se nechala v klidu vyšetřit. Paní zubařka jí přední zoubky vyleštila a pak si vzala se stejnou procedůrou na paškál tygra. Trošku jsem měla obavy, aby z něj nesedřela barvu, ale nestalo se. Bonus na celé akci bylo darované plastové zvířátko. Sári má konečne hrocha, kterého jsme nemohli sehnat. Už teď plánuje, že až půjdeme na kontrolu za půl roku, vezme si antilopu.

Odpo jsme vyrazili na hřiště - tentokrát na jedno dětmi hojně navštěvované. Sárinka si užívala lezení po výškách a Theo ji překontroloval technický stav vozidla. Je zajímavé, že totožná šlapka na straně k němu bližší ho moc nebrala...

Theo měl ukňučené nastavení. Zuby mu dávaj pěkně zabrat, ale výhled z balkónu a možnost poskakování u šprdlin mu pokaždé uleví. Sári nikdy nezůstává pozadu a tak také poskakuje a huláká. Trošku blázinec, trošku cirkus. Okolojdoucí spoluobčané mají už z dálky co poslouchat a z blízka co pozorovat.

Theo už docela pěkně leze po 4. Ručičkama tak zvysoka a rozvážně našlapuje. Je jako kráčejícá lev...a že on srpnový lev je! Jen je trošku problém, že má stoupací obsesi, která mu ale opravdu nedovoluje přes den usnout. Kdyby se musela stát fronta na banány, on by jí vystál s přehledem! Snad ho to přejde....

Theo byl dnes oslňující. Snažil se trhnout rekord ve stání a ani kvůli němu nepodlehl vábení popoledního spánku. Co naplat, ve stoje se prostě špatně spí. Předvedl velkou porci samostatnosti a nacházel si svoje vlastní aktivity. Krást Sárince rozepité mlíčko byla jedna z nich. Sestřička to špatně nesla a žádala nápravu.Vynalezla u toho novou formu oslovení "ty bagoune kačišníku." Zní to jako nadávka, ale třeba první náslech klame.

Před spinkáním se Sárinka prohlížela v zrcadle a volala na mně: "Maminko, vymáčkni mi ten puntík." Musela jsem na očko vymáčknout neexistující pupínek a pak místečko namazat. Haňe dodatečně tvrdila, že tam měla černej beďárek...no neměla, ale nebudu jí to vyvracet, když z něj měla takovou radost.

Theo slíbil, že dnes v noci bude spát. Má to napsané na pyžamku a tak tomu chci věřit. Jen teď trošku pochybuji, jestli bude schopen smlouvu dodržet, když neumí písmenka a já jsem mu nápis zapomněla přečíst. Kdyžtak si dáme zítra reparát.
Na fotce je zachycená momentka, kdy Theo Sárince vyškubl její večerní mlíčko a jal se ho koštovat. Má rychlé ručky a velkou chuť.

  Blog se jmenuje božánci, protože ty děti jsou proště boží...

Švýcarský svátek nevímejaký nám dopřál tatínkovu celodenní přítomnost a tak jsme vyrazili na výlet. Je to říčka, je blízko a je to tam nádherné. Sárinku jsme nemohli dostat domů. Možnost házet do vody kamínky, máčet si ruce, nohy, cákat, přeskupovat kamení a pozorovat pavouky je atraktaktivní až do nekonečna.

Ty malé černé šmouhy nad obzorem nejsou fleky na vašem monitoru (už jsem se je snažila setřít 3x), ale hejna kroužících ptáků v teplých stoupavých proudech. Létají tak blizoučko, že jsem měla poct, že by se dali chytat síťkou na motýly.

Indiánské malování na Sárinčině tváři je práce třešní. (ano, po nedávném průjmování jsme odvážní a naše důvěra se vyplatila. I dnes pokračujeme v optimálním vylučovacím režimu a Sári tvrdí, že je zdravá). Půlkilový pytlík třešní šel na odbyt a Sárinku omrzelo věčné běhání k nám na základnu ve stínu a tak nás s babičkou podělila po jedné třešni a prohlásila, že tohle je její a tatínka a odnesla si ho k vodě. Pak si třešničky pěkně vykoupala. Tahle voda jí prý chutná, protože je slaná....Zřejmě měla nějakou předtuchu moře, kam se snad letos vypravíme. (kuju železo ve tvaru mého drahého manžela)

Jako dnešek by měl vypadat mustrový den na rodinné štěstí. Troška akce, troška odpočinku, sluníčka akorát a všichni spokojení.

Dopoledne jsme na trhu v Thoiry objevili tento stánek s kloboukama. Tatínek byl vyslán hledat bankomat a já jsem neodešla s prázdnou. Než jsem viděla fotky z dneška jsem si myslela, že mi klobouk sluší...

Místní městečka kvetou v plné kráse. O veřejná prostranství se tu starají s nebývalou péčí a kytičky se tu mají jako Theo v Sárinčině péči - pravidelně se o ně starají, zalévají, hnojí, přesazují. Krom toho hnojení si Theo libuje stejný výsadám. Dnes dostal od sestřičky pár štamprdlí vody z nočníčku pro panenky. Pil poslušně a ani se nedivil, z jakého pohárku je napájen. Až jednou prozře, tak si to ta ségra asi pěkně odskáče.

Odpo jsme se jali poflakovati po zahradě a to byla lahoda. Sári si vystačila s pískem a posléze i s Estelle a Theo se seznamoval s přirodou a spokojeně pozoroval okolní ruch. Tatínkovy brýle pohozené v trávě ho vybičovaly k velkému výkonu až zapomněl, že je na všech 4 a bříško po zemi nevláčí, nýbrž ukázkově leze! A to je velký obrat. Teď už ho jen tak nedohoním.

Zpráva dne: Sári už je ve formě - zahradu poctila svýma bobkama. Fakt bobkama ... ani omáčka, ani polívka. Jen nám pak nastalo dilema "kam s ním" ...poradili jsme si s touto výzvou jako dobře vyškolení agenti tajné služby.

Po O jsem si s Theem schrupla a když se mladý pán vyspinkal, přišel si pro něj tatínek a já jsem pokračovala v "přemýšlení" podle vzoru dědy Lebedy z Večerníčku. Za chvíli mi kluci vtrhli do ložnice. Theo prvně na tatínkových zádech (jak se tam dostal nevím...Dani je pašák). Nevěnoval mi ani pohled...a že normálně se při pohledu na mou drobnost rozzáří jak Alain Delon na Oscarech. Byl fascinován okolojezdícím Drakounem. "Maminko, kdybys raději vstala a dala nám klobouček. My chceme jít ven," řekl ten zubatější z nich. Hned mi seplo, že kluci si chtěj venku pořádně zajezdit a dát rychlosti a sportovnímu podvozku zelenou.

Je to neuvěřitelný, jak brzy jsou zažité genderové role. Sárince se Drakoun taky líbí. Včera při zkoušce v obýváku mu na střechu postavila pidi kočárek a na přední kapotu mu položila panenku., která při první zatáčce sletěla. Má to prostě jinak....v Theovi tohle skotačivé autíčko od počátku vyvolává nadšení. Ale takové mužské. Když mu ho Dani poprvé ukázal, daroval tatínkovi tak obdivný pohled, že to se nedalo přehlédnout.

Dostali klobouček a šli na pláň před domem. Jezdili, až se jim od kol kouřilo a kameny odletovaly. Že teď Daniel bude muset všechny součástky očistit je minimální daň za chvilky adrenalinu a klučičí pospolitosti. Až dnes jsem pochopila, proč tatínci touží po synech....

Bububu dnes vystihuje trojí podstatu dne. Jednak je to vele oblíbená hra našeho Theonka. Nejvíc mě baví na něj vyBubávat zpoza plastového nákupního košíku s dírama. Průzorama vidím jeho nadšení a očekávání, až na něj zase vykouknu. On mě celou dobu vidí také, ale oba děláme, že jsme po odstranění košíku překvapení.

Poslední bububu dnes proběhlo v akci při sledování animovaného filmu Příšerky s.r.o. Přivezla ho dnes přilétnuvší babička Haňa a v balení byly i dvě příšerné figurky. Na film jsme krom Thea koukali všichni a jen já jsem měla tu čest chovat malou divačku na klíně a odpovídat na neustálé dotazy. "Mainko proč...?" Snad nikdy jsem nebyla po sledování filmu tak umluvená.

Zprávy ze záchodu: Sári už se lepší, ale ke zdraví ještě pár kroků chybí. Dnes vyprodukovala "kakan polívka."

Theo byl prvně přistižen při znakování. Tatínka přemlouval, že chce ještě. Tento znak nasadil po ochutávce vegetariánského párečku, o který se s ním jeho tatínek ochotně dělil. To se pak vážně nemůžu divit, že mu kašička moc nejede.

Na závěr zpráva ze sekce babička a vnuk: separační úzkost obou participantů překonána, mazlení celé odpoledne a spokojenost obou aktérů evidentní. Tak si babička konečně na vnoučka pořádně šáhla....a že si musela počkat, než se naše devítiměsíční netykavka se světem mimo známou základnu Máma zkamarádila.

Z tatínka byl dnes běžec štafety. V CERNu se pořádal 40. ročník běhu chytrých hlav a tak si Dani užil svých 300 metrů rychlosti v cílové rovince. Ručník pro účastníky závodu nechť je toho důkazem. Sárinka se chtěla na tatínka jít podívat a tak vymýšlela, jak se zbavit toho "šéfika," který jí zlobí v bříšku. Střevní hnačku jsem pod personu šéfika schovala já a hned se nám o indispozici lépe komunikuje. Sári ho chtěla vykakat do záchodu a pak na něj naházet bublinky z Coly (podávaných z medicínských důvodů v miniaturním množství)..on by pak prý vyjel do kanálu a tam by se setkal se svojí maminkou. Toto setkání mu přeji a doufám, že už brzy opustí naší rodinu a půjde-poplave si po svých.

Z Thea se stal opět kojenec a nechce nic jíst. Ještě že ty napajedla mám. Noci jsou děsivý, protože se budí i po 20 minutách s kňučením. Snad ty zoubky budou stát za to a bude s nima umět vyvinout sílu žraločí. To kdyby někoho zajámalo je 2,3 tuny na centimetr čtvereční. Na základce jsem o žralokách měla referát a z neznámého důvodu se mi tato informace nesmazatelně nalepila na závit mozkový. Třeba se to jednou bude hodit...třeba dnes :-)

A zde se dostáváme k pointě dne. Na dovolené si v postýlce stoupal, ale doma jí měl na převalování, klečení a plazení. Dodnes....radost z něj přímo tryská a my mu budeme muset v zájmu jeho bezpečí dát rošt o poschodí níž. Ach jo...tak mi vyhovuje, že je se mnou v jedné úrovni a já se v noci jen přivalim, napojim(ho), odvalim(se) a spim (v tom lepším případě. V tom horším ho opakovaně vracím z kleku do lehu, dávám dudlík, hladim a přemlouvám, že je čas spát)

Včera večer jsem měla krásné mateřské stavy. Vše mi připadalo úžasné, snadné a tak naplňující. Děti to navnímaly a uznaly, že je třeba mě navrátit do reality. Sárinka navolila režim "zvracím když se najím"  (dnes se jí to podařilo 3x) a Theo vybral další možnou aplikaci z totožného balíčku. Dle Sárinčiných slov zvrací taktéž. Já bych to nazvala jinak. Přesvědčovala jsem ji, že zadečkem se přece kaká. (poté, co sledovala Thea při toaletě) a ona zase přesvědčovala mě, že "Theo zvrací zadečkem kakana omáčku," což znamená, že má průjem.

Takže tak. Nejhorší ze všeho bylo, že pár fleků ze Sárinčiny recyklace potravin schytal i Ňuňuf a to se neodpouští. Jednou jsem ho prohnala pračkou a podruhé jen ručně ošolíchala a vysušila fénem. Měl toho dnes chudák taky dost.

Z odpoledního spaní nás s Theem proudil jakýsi zvuk. Já jsem zrovna snila o provádění buddhistických poklon před Buddhovým obrazem a z toho mě vytrhlo "Kykyrykýýýý." Sári se probudila první, vyšla z pokojíčku do obyváku a rozhodla se nás zaktivovat po vzoru kohouta. Teď když to píšu, tak mi to připadá hodně vtipný. Ale v první chvilce po probuzení jsem si myslela, že mám sluchové halucinace. Kohout mě vzbudil dnes poprvé.