Naše Samsára

Balení bylo náruživé a počet kufrů, tašek a volných věcí k odvozu rozhodně neodpovídal plánovaným 2,5 dnům dovolené. Proč potřebujeme tolik věcí mi je záhadou...

Tady máme předodjezdovou fotku dětí a jejich Ňuňufů. Sári má ňufací techniku do puntíku osvojenou, zato Theo svojí myšku čuchačsky ještě šidí. V noci se k ní tulí pěkně, ale tu pořádnou vášeň k ní zatím nezažehl. Sárinka mu čuchání často demonstruje a navíc mu dává nasát i svého Ňuňufa, takže předpokládám, že Theo už ví jak na to.

Ubytovaní jsme byli v malém domečku náležícím ke starému mlýnu. Nachází se na konci vesnice Rochessauve v oblasti Ardeche. Příroda je v okolí nádherná. Samé kopce, hory, políčka a pasoucí se zvířata. Zelená barva léčila naše městské zraky a vůně vzduchu byla ...prostě šťavnatá.

Theo měl v Gite (čte se "žit") - tak domečku říkají jeho majitelé Eliette a Christian, připravenou postýlku a Sári do ní nutně také potřebovala. Autenticky chytala šprdlinky a rozhazovala nožkama jak pravé mimino.

Teď mě pobavilo, že "gite" slovník krom brlohu, pelechu a doupěte překládá i jako hovězí kýtu. Občas je lepší nevědět vše...na hovězí kýte, natož v ní, bych spala nerada.

Thea postýlka inspirovala k nácviku přemisťování se ze sedu do stoje. Při platném pokusu zářil a jeho spokojenost byla jasně slyšitelná. Doufám, že na dřevě nenechal velké otisky svých 8mi zubů (tímto dávám na vědomí, že už vykoukla poslední dvojka a čeká nás jen 12 zbylých trápičů...).

My jsme si po spinkání trošku projeli okolní městečka a v jednou na nás čekal tento úžasný závodní koník, který umí řehtat, íhat a klapat kopýtkama. Podle Ardeche dostal jméno Ardík a je o něj dobře postaráno.