Naše Samsára

Tatínek ho před odchodem do práce přislíbil a tím byl plán dne jasný. Budeme v bunkru a když v něm nebudeme, budeme se snažit se do něj co nejrychleji zase vrátit. Děti si v rozložené sedačce lebedily a nám dvěma vyvoleným při občasných pobytech v přístřešku bylo víc a víc horko. Vzduch neproudil, přehoz na hlavě divně šimral, zmítající děti dodávaly zákopovou atmosféru. Nakonec se nám podařilo šéfkyni pluku přesvědčit na procházku.

Po ní přišel hlad a já ocenila další výhodu Theovy otočné stoličky, která mi zůstala až do dnešního dne skrytá. Není to pouze sedátko určené k rozhazování věcí na dosah, opatlávání věcí i za dosahem a občasnému pojídání kašiček a zeleninových mňamek. Je to zároveň i barová stolička, připojená k pípě. Pípa byla vděčná, že nemusela mladého pána odkšírovávat a mohla si jen tak zamyšleně posedět, zatímco mladý pán se obsloužil sám.(Sári nestojí frontu na občerstvení, anóbrž okukuje, čemu se babička tak směje)