Naše Samsára

Když Sárinka spinká, Theo má pré. Kdyby nespinkala, zajisté by si vyslechl: "Co mi to tady úžaduješ u stolečku?" a težko by na tuto jasně položenou otázku dokázal kloudně odpovědět. "Edidi máma jájájá abába" by jako vysvětlení tazatelce nestačilo. Možná by na ní nečo zaznakoval. Před pár dny jsem se znakováním začala intenzivněji a mám pocit, že on všechny ty znaky opakuje. Jsem zaslepená mateřskou pýchou, nebo je tak učenlivej?

Odpoledne jsme jeli navštívit Emminku a jejího brášku Viléma do vesnice Crozet. Mají tam lanovku, občas bleší trh a u Emminky před domem skluzavku. Sári byla jak utržená ze řetězu a tak jsme jim společné venkovní radovánky museli poměrně brzy ukončit. To už za sebou měli alespoň hodinku ukázkového hraní u Emminky v pokojíčku. Ani jsme o nich nevěděli. Skákaly na madraci jak na trampolíně, hráliysi s Duplem a Sári si tam vyzkoušela i bačkůrky. To jsem se dozvěděla až před usnutím, když se mi přiznala, že jí ty bačkůrky byly malé. Bodejď by ne, když mý Emi nohu asi o 3 čísla menší.

Myslím, že jsme na návštěvě udělali dojem. Theovi asi nesedla nektarínka a tak ho to prohnalo, že jsme si museli půjčit náhradní tepláčky. Sárinka při mé větě, že už si čůrání pěkně hlídá, vytvořila přes kalhoty loužičku před záchodovými dveřmi. Poblinkat se nám to tam z časových důvodů už nepodařilo. Shrnuto a podtrženo, přišli jsme, pojedli jsme pohoštění a pak už jsme jen likvidovali vyměšovací karamboly. A i o tom ten život je...
Dnes má narozeniny babička Erni, tak i na tu blogersky myslíme. Sári by jí prý dala perníkové srdce, kde by bylo napsáno Sára, jako že ho malovala ona. Když jsem jí pověděla pohádku, tak automaticky řekla:, jak si navykla z minulého týdne "A teď tu bude Erni."  Zarazila se a když jsem jí nabídla, že si může babičku pozvat do sna, spokojeně a sama usnula.