Naše Samsára

Dopoledne začalo provokativně docela uchazejícím počasím. To znamená, že z nebe nepadaly hektolitry vody. My jsme měli na plánu úklid domečku a odjezd. Sári se chopila po našem (já a babička) vzoru koštěte a uklízela s velkou vervou, až chvilkama připomínala bojovnici kung-fu s nunčakama. Theo se jal po vzoru tatínka pozorovat :-)

Venku jsme ještě pozdravily kamarády šneky, pak se Sári spálila poprvé v životě o kopřivu a halasně to bebínko na malíčku prožívala. Po chvilce na pár sekund na své utrpení zapomněla a začala si opět hrát, aby se mohla vždy k srdceryvnému vystoupení vrátit a jednotlivě zoufalým hlasem vyvolávat osoby, od kterých očekávala politování: Danýýýý, Ernýýýý, mamíííí

Tady máme pěknej bazén, kde jsem se bývali mohli koupat, kdyby nám bývalo nepršelo a bývalo bylo teplíčko. Tak příště...

Před dojezdem už se děti nudily a tak jsem z vesela zpívala - nejžádanější byla hitovka od Mládka "Horolezci, horolezkyně horolezčata...". Za chvíli ze mě mně bolela hlava, ale obecenstvo mladší 3 let bylo spokojené. Dostávala jsem i náročné výzvy - např. zpívat jako medvěd (hlubokým hlasem), nebo jako žížalka (vysokým hlasem na hranici ultrazvuku). A nakonec jsem měla mluvit jako opice, za kterou mě prohlásila. Nebyla jsem na tom s tímto označením zas až tak špatně, protože Daniel byl bůvol, Erni kráva, Theo tele a sebe samu Sári pasovala na žabičku. I přes toto pestré seskupení se nám podařilo v pořádku dopravit domů. Sláva nazdar výletu, už jsme v Saint Genis, už jsme tu.