Naše Samsára

Dopoledne přišla na řadu velká akce. Naše auto nutně potřebovalo očistu. Zápalava drobků a nashromážděné špíny dnes dostala za uši. Přemýšlela jsem, kdy jsme auto myli naposledy a došlo mi, že někdy v létě před porodem. Tak to bude za chvíli rok a ten se na interiéru naší Oktávky pěkně podepsal.

Sárinka se dobrovolně nominovala do mycí čety a zodpovědně houbičkou máčela co bylo v dosahu. Dveře z venku i zevnitř, okýnka, kaslíky a došlo i na vlastní autosedačku, kterou si pěkně označkovala natrávenou svačinkou po dojezdu do Ardeche - tamní zatáčky maj holt říz.

Po pár chvílích jsme zjistily, že má Sárinka oblek zaostávající za její mycí vášní a tak se šla s babičkou převlíct.

Tentokrát přišla vybavená v plné polní, ale zase jsme měli příležitost otestovat, že kalhoty jsou nepromokavé z vnější zátěrové strany, zato s vnitřním zdrojem tekutin nepočítají. Sárince vytekl nohavicí malý potůček, zbytek zůstal v holínce a zase pěkně mašírovala do tepla domova.

Auto se podařilo zkulturnit a přemýšlím, že vydám novou vyhlášku: V autě je zakázáno jíst, pít a blinkat, a zároveň je nakázáno se před nastoupením přezout do bačkůrek. Jezdit se s ním může a skandovat "Já chci Ňuňufa" asi zakážu taktéž. Sári nás touto větou oblažuje téměř při každé cestě (kdy nepředpokládáme spaní a nedostane ho k uňufání se) a automaticky jí to přepíná do modu zaseknuté desky. Má výdrž..rozhodně větší než já.

Dnes do mě vjelo uklízecí šílenství a rozhodla jsem se dětem probrat oblečení. Plán byl, že Theo bude usínat v postýlce a já budu vyhazovat malé kousky. Když jsem vyndala šuplík s jeho věcmi na postel, rozzářil se, že takto nějak si to uspávání představoval a normálně se mi do šuplíku nasoukal. Asi brzy dostane jeho balkónová jednotka šprdlinkové dveře...už je neudržitelnej! Tento zmítající se malý kousek jsem několikrát jemně odhodila na jeho spací stanoviště, aby si dal chabých 25 minut odpočinku.