V hovňouskách - den 85.
0:25 Edit This 0 Comments »
Dnes se mi po dlouhatananánské době podařílo sepsat článek. A já si ho sem lípnu, protože je o nás a pár perných chvilkách, které mi nadělil dnešní den.
V kinosále by se divák asi smál. Některý poťouchle a maminky malých dětí snad s pochopením. Naše poobědová groteska začala nespokojeností devítiměsíčního potomka. Nechce jíst a kroutí se. Divím se, protože mu nabízím naše jídlo. Opravdové těstovinky. Ne žádnou rozemletou pastu bez chuti a vůně. Za chvíli ucítím něco já. Už vím, odkud vítr vane.
V kinosále by se divák asi smál. Některý poťouchle a maminky malých dětí snad s pochopením. Naše poobědová groteska začala nespokojeností devítiměsíčního potomka. Nechce jíst a kroutí se. Divím se, protože mu nabízím naše jídlo. Opravdové těstovinky. Ne žádnou rozemletou pastu bez chuti a vůně. Za chvíli ucítím něco já. Už vím, odkud vítr vane.
Jdeme do koupelny a po stažení tepláčků zjišťuji rozsah karambolu. Až na záda, až na stehna..všude kolem hranic plenky. Rostou stoličky. Má průjem a ten ani s jeho velkou snahou o kakání do toalety odchytit nezvládáme.
Dělám první akční kroky a připravuji si plán. Sundat ponožky, pak plínu a ladně ho přetransportovat po 15ti centimetrové trajektorii pod umyvadlo. Nepovedl se. Plán nepočítal s všetečnýma ručičkama, co v cuku letu vyhmátnou místo, kam se sahat prostě ze zásady nemá, a už jsou také ozdobené. Znehybňuji ruce a soustředím se, aby se mu nepodařilo označkovat obličej. Značkový svetřík od babičky klidně obětuji.
Druhá díra v plánu. Chybí mi další ruce, neboli Theovi přebývají volné nožky, které s nespokojeným pokopáváním namáčí do obsahu plínky a obtiskává mi je na břicho. Trošku se mi chce smát, trošku panikařím.
Už je v umyvadle. Nejdřív očistit ručičky a pak zbytek. Malé zvídavé ručičky někde šmátrají, ale věnuji se pozadí. Periferním viděním zahlédnu, že jsem na kraji umyvadla zapomněla tepláčky se stejnou náplní, kterou se teď snažím dostat do kanalizace. Proč se ty tepláčky hýbají? Znovu umývám ručičky.
Dítě prohlašuji za očištěné a v průběhu jeho osušování si maluji, že toto si sepíšu do článku. Abych si pro budoucnost uchovala živou památku na humorně-sladko-kyselé prožitky mateřské. Chtělo by to ale nějakou pointu na konec. Kicker, jak jsem se učila na americké universitě. Vesmír zachytil objednávku a do pár minut se mi dostává závěrečné zápletky.
Skoro tříletá Sárinka se ke mně zkroušeně šourá, že má plnou plínku. Nejdřív utěšuji její srdíčko, že to není její selhání. Se střevní chřipkou to nestíhají ani dospělci a ujišťuji ji, že až bude zdravá, bude zase nosit svoje různobarevné kalhotky. Vedu ji do koupelny. Ó, jaká prozřetelnost. V plíně je delta Niagáry a ta se nám nekontrolovatelně vylévá z břehů. Z hladkých dlaždiček se stávají úrodná políčka po fertilizaci a já umývám další tělíčko. Toto už naštěstí spolupracuje.
No co. Mám vygruntovanou a vydesinfikovanou koupelnu, převlečené obě děti i sebe a pro jistotu si jdu dát porci probiotik, abych se vyloučila z řady vylučovacího domina. Cítím se naplněna. Jsem máma a i s rukama od hovínek funguju.
Z tatínka byl dnes běžec štafety. V CERNu se pořádal 40. ročník běhu chytrých hlav a tak si Dani užil svých 300 metrů rychlosti v cílové rovince. Ručník pro účastníky závodu nechť je toho důkazem. Sárinka se chtěla na tatínka jít podívat a tak vymýšlela, jak se zbavit toho "šéfika," který jí zlobí v bříšku. Střevní hnačku jsem pod personu šéfika schovala já a hned se nám o indispozici lépe komunikuje. Sári ho chtěla vykakat do záchodu a pak na něj naházet bublinky z Coly (podávaných z medicínských důvodů v miniaturním množství)..on by pak prý vyjel do kanálu a tam by se setkal se svojí maminkou. Toto setkání mu přeji a doufám, že už brzy opustí naší rodinu a půjde-poplave si po svých.
0 komentářů:
Okomentovat