Ruch města - den 79.

23:45 Edit This 0 Comments »
Tatínek na svého Drakouna potřeboval jakési součástky, které se dají koupit jen na zasvěcených místech a tak jsme se vydali do centra Ženevy.
Před obědem v Thajské restauraci se nám podařilo najít v obchoďáku s hračkama záchody jen asi 4 minuty po spuštění Sárinčiných stavidel, a tak jsme si pěkně zanakupovaly v CaA. Sári má nové kalhoty i ponožky - se zajíčkama jsme ještě žádné neměli, tak jsme si doplnili zvířetník v ponožkovém vydání. V restauračce jsme si došly na záchod a Sárinka měla zajímavý poznatek. Věděli jste, že malé pytlíčky na dámských záchodkách jsou tam proto, aby se do nich mohly dát tepláčky, když se počůraj? Já už to vím a vy koneckonců také.
Theo si chvilku schrupnul v kočárku a pak se vrhal na mangový džus. Dnes není ve své kůži (že by byl v kůži dračí?)...asi zuby...
Sári chtěla mermomocí pozorovat jezero ze schodů, kde sedělo pár lidí a ona je s velkou radostí následovala.
Sezení přerostlo v polehávání a kroucení. Kreace vysvětlila tím, že pózuje. Dobře jí to jde...jen ta bíla bundička bílá mohla také zůstat.
Daniel přinesl dopis ze schránky a Sári se ptala: "To je pro mně, nebo pro mně?" Pro tatínka to bylo. Faktura za rozbor krve - krásných 200 franků, což je přibližně 10x víc, než jsme platili v Čechách.
Před usnutím se mi Sárinka přiznala, že na toho pána na dovolené vyplázla jazyk, protože se jí nelíbil. A dost se u toho sdělení hihňala...zahihňala jsem se taky a čekám, kdy vystrčeným jazykem označkuje dalšího nesympaťáka.
A jeden hit dne na závěr. Theo dnes usnul v postýlce za přítomnosti babičky. Ač se to nezdá, je to veliký pokrok. On vůbec poslední dobou kráčí sedmimílovými kroky, i když na venek spíš jen tak pohopsává, plazí se a popolézá.

0 komentářů: