Naše Samsára

Včera večer jsem měla krásné mateřské stavy. Vše mi připadalo úžasné, snadné a tak naplňující. Děti to navnímaly a uznaly, že je třeba mě navrátit do reality. Sárinka navolila režim "zvracím když se najím"  (dnes se jí to podařilo 3x) a Theo vybral další možnou aplikaci z totožného balíčku. Dle Sárinčiných slov zvrací taktéž. Já bych to nazvala jinak. Přesvědčovala jsem ji, že zadečkem se přece kaká. (poté, co sledovala Thea při toaletě) a ona zase přesvědčovala mě, že "Theo zvrací zadečkem kakana omáčku," což znamená, že má průjem.

Takže tak. Nejhorší ze všeho bylo, že pár fleků ze Sárinčiny recyklace potravin schytal i Ňuňuf a to se neodpouští. Jednou jsem ho prohnala pračkou a podruhé jen ručně ošolíchala a vysušila fénem. Měl toho dnes chudák taky dost.

Z odpoledního spaní nás s Theem proudil jakýsi zvuk. Já jsem zrovna snila o provádění buddhistických poklon před Buddhovým obrazem a z toho mě vytrhlo "Kykyrykýýýý." Sári se probudila první, vyšla z pokojíčku do obyváku a rozhodla se nás zaktivovat po vzoru kohouta. Teď když to píšu, tak mi to připadá hodně vtipný. Ale v první chvilce po probuzení jsem si myslela, že mám sluchové halucinace. Kohout mě vzbudil dnes poprvé.