Svátek - den 89.

0:03 Edit This 0 Comments »
Švýcarský svátek nevímejaký nám dopřál tatínkovu celodenní přítomnost a tak jsme vyrazili na výlet. Je to říčka, je blízko a je to tam nádherné. Sárinku jsme nemohli dostat domů. Možnost házet do vody kamínky, máčet si ruce, nohy, cákat, přeskupovat kamení a pozorovat pavouky je atraktaktivní až do nekonečna.
Ty malé černé šmouhy nad obzorem nejsou fleky na vašem monitoru (už jsem se je snažila setřít 3x), ale hejna kroužících ptáků v teplých stoupavých proudech. Létají tak blizoučko, že jsem měla poct, že by se dali chytat síťkou na motýly.
Theo si výletění také užíval. Odhodil spodky, zkropil keř a dokonce si i do vodičky ručku smočil.
Indiánské malování na Sárinčině tváři je práce třešní. (ano, po nedávném průjmování jsme odvážní a naše důvěra se vyplatila. I dnes pokračujeme v optimálním vylučovacím režimu a Sári tvrdí, že je zdravá). Půlkilový pytlík třešní šel na odbyt a Sárinku omrzelo věčné běhání k nám na základnu ve stínu a tak nás s babičkou podělila po jedné třešni a prohlásila, že tohle je její a tatínka a odnesla si ho k vodě. Pak si třešničky pěkně vykoupala. Tahle voda jí prý chutná, protože je slaná....Zřejmě měla nějakou předtuchu moře, kam se snad letos vypravíme. (kuju železo ve tvaru mého drahého manžela)
Odpolední porci akce jsme si vybrali na zahradě a bylo tam nebývale rušno. Celkem osm dětí, šest dospělých a jedna želva. Sári o ní měla chvíli strach, protože lezla po trávě, okusovala lístečky a vůbec, ale vůbec nebyla v moři. (další mořské naťuknutí...to není náhoda) Teď už Sárinka ví, že existuje i želva suchozemnská.
 Všechny fotky jsou z Danielovy dílny a mám pocit, že je škoda k nim něco vůbec povídat...takře takhle to bylo..

0 komentářů: