Naše Samsára

Pomalu jsme vstávali a dopoledne uteklo, že jsme si ho ani nevšimli. Na oběd jsem mírově a diplomaticky prosadila asijský bufet. Nikdo nebyl proti, vlastně všichni byli pro a tak jsem si už za chvíli lebedili v restauračce. Sári byla spokojená, protože pršelo a ona si mohla vzít holinky i deštník. Dostala talířek dobrot a stejně měl největší úspěch košíček s krevetovýma křupkama. Já tedy doufám, že krevety kolem nich jen propluly ve velké vzdálenosti - křupky voní jen rýží a není na nich ani ten růžový poprašek, který na nich bývá...ale nejsem krevetová odbornice, to dá rozum. Sárinka se mně ptala, jestli v tom jsou krevety a já jsem jí odpověděla, že myslím, že ne. Měla z toho evidentně radost. "My jsme si mysleli, že tam jsou krevety a ony tam nejsou! To je prima!"

Na konci chtěla "to, jak se dává na prstík a pak se to sní" - nakládané lichi. To nám chutná oběma a tak jsme jim zbytky kompotu z kontejnerku bez žinýrování vyprázdnily.

Theo hulákal a shazoval na zem co se dalo. Jen to topení odolalo a nenechalo se vytrhnout ze zdi. Zde je fascinován Sárinčinýma holinkama. Šel po nich vehementně a snažil se jí je sundat a co by s nima udělal pak můžeme jen tušit...Sári se nenechala.

Odpo jsme se šli vyvětrat i se Zuzkou na "hřiště za školičkou," kam Sári chodí moc ráda, protože jí je vzácné. Tady je názorně vidět její horolezecký talent - práce s těžištěm a udržování minimálně 3 opěrných bodů. Sári se na horolezení už chystá a povídá mi, kam všude s tátou vylezou. V létě už prý na lano bude moci...říkal tatínek.

Theo mezitím neplánovaně a bez dovolení usnul. Dá se říct, že až vytuhnul. Měl za sebou veliký výkon - poprvé (pozorován) se vytáhl na všechny čtyři. Rychle se zase spustil a pokračoval v plazení se po vzoru partyzánském, ale náznak tu už je. Zoubkové zpravodajství včera zaspalo - Theo měl být povýšen na post sedmizuba, tak to napravuji až dnes.

A stav mého prsa (to není zpráva pro úchyly, ale pro ty, kdo četli včerejší blog a mají péči o naše zdraví): horečka je pryč, zatvrdliny také. U kojení trpím a zatínám zuby, ale snad to do zítra ještě povolí. Nejhorší je, že mám kolem sebe 2 opičátka, která po mně touží hopsati a se zaníceným prsem to nejni nic moc...