Naše Samsára

Když na chvilku ustal liják, vydali jsme se za dobrodružstvím. Do Poney Clubu jsme přijeli pozdě, ale Sári si alespoň mohla pohladit pár koníků. Bíloušové byli opět v kurzu a tento se dokonce sápal po Adríkovi a chtěl se s ním pozdravit z pysku na pysk. Sári ho svým tělěm uchránila!

Byla neděle a i přesto jsme se vypravili do Privasu na hon dobrého jídla. Lov se nedařil, protože ve Francii v neděli chcíp pes a toho my ze zásady nejíme. Trošku jsme si prošli centrum, abychom zakotvili v restauraci u fabriky na kaštany.
 Pusinkovací spirála v restauraci Le Chateigner. Chvíli poté nám u stolu číšník ubryndnul kafe a v zápětí mi Theo vylil deci horkého mlíka do klína. Na tričku ho mám celkem pravidelně, ale na kalhotech, včetně spodního prádla, snad prvně.
 Za námi seděla celá řada mužů, zřejmě severského původu. Dani je pasoval na sportovce, já na stavitele střech. Sárinka kolem pobíhala a když si vysloužila pohled jednoho z nich, vyplázla na něj jazyk. Pěkně poctivě a s prožitkem. Kde zase k tomuhle přišla? Je to zakódovaná dětská reakce na nevhodné čumily? Opravdu by mě to zajímalo.
Sárince se na dovolené tak líbilo, že vymyslela verzi, že tatínek odjede do práce do Saint Genis sám a po práci zase přijede...no, to neprošlo, ale nepopírám, že bych pár slunečných dní v této čarokrásné krajině prožila ráda.