Celou noc mi skřítkové šeptali do uší, jak potřebují od dětí pomoct s přípravou na zimu, kterou jsem odstartovali lampiónama na Sv. Martina. No musela jsem jim slíbit, že to dětem povím a pokusím se je přemluvit, aby přiložily ručky k dílu. Skřítkové přihodili jako lákadlo poklad a já jsem ráno neměla moc práce získat pro tuto akci spojence.
Holky skřítkům navlékaly korále z lístečků na tkaničky a stavěly jim z přírodních materiálů sluníčko, aby jim svítilo i v zachmuřené dny. Také jim připravovaly hromadu šišek na otop.
Pak skřítkům ke každému stromu nasypaly pár oříšků a jeden záškodníček je hnedl čmajzníkoval.
Truhlu s pokladem holky šly najít do odlehlého zákoutí zahrady. Držely se za ruce a pak ji pyšně nesly všechny tři. Poklad byl vyjímečný. Hlavně barevné gumičky na ruku a na nic udělaly radost. Skřítci holt vědí, po čem dětské duše touží. V St. Genis totiž teď panuje gumičkománie. Je to podobné, jako za našich mladých časů frčela céčka. Gumičky se nosí stále sebou, vyměňují se, ztrácejí, oplakávají a pak se shánějí ještě vychytanější a třeba i svítící ve tmě. Každá má jiný tvar - dopravní prostředky, zvířata, písmena, věci, neidentifikovatelné patvary....dobře se rozsypávají a dokáží udělat během chvíle z uklizeného pokojíčku místo bordeloidní.
Bublifuky zaujaly i mladé nehledače pokladu, kteří se s holkama svezly a také si přišli na své. Jonáš má pokročilou foukací techniku.
Haló haló, proč je bublin málo? A tak foukám jako hrom, ať je bublin milión! Aneb bublifukuje kdo pusu má.
Indicie, které holky hledaly po každé zvládnuté aktivitě a na konci je navedly na místo se zlatem - teda latexem, mýdlovou vodou a čokoládou.
Spokojené lovkyně pokladu ukazují pogumovaná zápěstí. Skřítci se z naší mírumilovné bojovky radovali takřka slyšitelně a mně bylo tak hezky....jak po dobře vykonané práci. Rebeka mě pochválila, že se mi to opravdu moc povedlo, jen škoda, že to nebylo delší a Sári si taky povzdechla, že teda dobrý, ale chtěla by na zahradě být celý den...příště jim postavím honbu za pokladem přes několik časových pásem či co.
V podvečer jsme se zajeli vyPukalínovat do lázní Divonne. Je tam krásně a já se pomaličku s těmito panoramaty loučím. Už nám zbývá méně než měsíc...
Když jsme po cestě do Divonne míjeli místo s výhledem na Mt. Blanc, Sári mně na něj upozorňovala: "Hele, kopce vidíš? Božký kopce..." Ano, božský to pohled na nejvyšší kopec Evropy v zapadajícím slunci.
