Naše Samsára

Celý den se nesl v přípravách na lampiónový průvod. Přípravy vypadaly tak, že jsme přemlouvali počasí, ať neprší. Dopoledne i odpoledne to jakš takš šlo a ve chvíli setkání s Iloninou grupou a odstartování průvodu začalo krápat. Než jsme vyšli, děti měly názorový rozpor. Theo propagoval "p-ší" a Sári "neprší" a zase "p-ší" a "nepší" ...bohužel, Theo měl pravdu - p-šelo.

Odvážným štěstí přeje a tak jsme se vypravili svátečním a zmoklým krokem směr obydlí našich přátel. Řekli jsme si pár pranostik a já už konečně vím, kdo to byl Svatý Martin. Google mě rád a bezplatně poučil. Na place mezi domkama jsme udělali strategické a značně sebevědomé rozhodnutí. Každý jsme si napsal přání na lísteček, přilepili ho na lampion přání a nehledě na občasný poryv větru a drobný déšť jsme se ho jali vypustit. Bylo to dramatické. Vítr kazil co mohl - sfoukával plamen a když už plamen chytl, snažil se nechat spálit lampion a současně i ruce jeho obsluhovatelů. Nepovedlo se mu to a naše odhodlání dopravit přání až andělům do nebe lampión vyhnalo vzhůru. Chvilku mi bylo ouzko, když nebylo jisté, jestli se ve větru nezřítí někomu na zahradu, ale vybral to, stoupal a stoupal....až zmizel.

Lampiónová tyčka se žárovkou byla hitem večera. Děti zkoumaly temná zákoutí našeho bytu a pod postýlkou a gaučem jsme díky nim našli pár pohřešovaných zbytečností.