Naše Samsára

Dnes jsem zapomínala fotit a nakonec i blogovat. Tak jen šupky dupky pár slov a jeden Večerníčkový obrázek.
Ráno jsem Theovi při našem povalování v posteli řekla, že je boží a on to si to pak pro sebe několikrát samolibě opakoval. "Bo-ží, bo-ží."
Téma skřítků se nám stále volně prolíná životem, až se stává normou. Bavili jsem se, čí ti naši skřítci jsou. Sári má jasno. "Nikomu nepatřej, ale patřej mně. Vezmem si je s sebou." ...do Čech, ale prý poletí v kufru, aby na palubě nedělaly rošťárny. Jako třeba Šmudla, který je na vylomeniny expert. Dnes se mu podařilo dle jeho pozorovatelky, opatrovatelky a paničky toto: "Šmudla zase nakakal do sklenice. Schoval se a usnul tam." ..i z tohoto důvodu toužím po myčce nádobí. Nejen, že je ekonomická a ekologická, ale ještě za mně bude vymývat neviditelná skřítčí hovínka.
Dnes jsem telefonicky objednávala galette. Děti mně vyrušovaly, Sári kolem mně běhala a vyřvávala "Ňá ňá ňá" a já nic moc neslyšela. Po ukončení hovoru jsem dala najevo, že mi to vadilo a řekla jsem, že mě to takhle nebaví. Má psychoterapeutka mi ihned navrhla funkční řešení. "To můžeš poslat pryč, to nebavení. Třeba skřítkům a oni ho odnesou." A ono to funguje. Faktis. Zkuste to!
Jo a s politováním musím přiznat, že dnešní galette byla nedobrá, neřku-li hnusná. Chybělo obilí a přebývala na hrubo strouhaná mrkev ve velkém množství a hlína na salátu. Že by čas k odstěhování se se opravdu nachýlil? Naše oblíbené dobroty nás opouštějí, abychom s klidem mohli opustit my je.