Naše Samsára

Tak tady je naše děvenka jako dědeček hříbeček na otáčecím talíři. Momentálně se  mi spíš než jako děvěnka profiluje jako bufeťák. Odpadkový koš ho magneticky přitahuje. Včera z něj vyndal a ojídal šlupky z avokáda, dnes zkoumal skořápky od vajíčka a pyšně mi přinesl ukázat prima úlovek - patičku tvrdého chleba. Taktéž z onoho místa a dokonce ji i nakousal. To když mu dám chleba, který neprojde odpaďákem, rovnou mi řekne "nech-ci" a je to. A to každé takové akci vysvětlím, na co se koš používá a že je ble. On zopakuje "ble" a hrne se na něj znovu. Asi ho přesunu někam blíže ke stropu. (ale né Thea, koš přece)

Že Theo ví, jak vyhazování funguje, je zřejmé. Jakmile najde něco prázdného, třeba hrníček, lahvičku či mističku, oznámí, že "néni nicccss" a jde to vyhodit do koše. To bychom s tou naší ekologií daleko nedošli...leda používat místo talířů a misek banánové listy, jako v Malajsii.

Konečně se mi podařilo uloupit nahrávku trošku odvázané Sárinky. Zvolila si docela náročnou disciplínu tanec s pomůckami v obou rukách. Zato Theo byl jejím rejděním konsternován a péroval jen decentně. Na konci mě dojímá, jak Theo Sári poslouchá. Neptá se, nezpochybňuje, udělá co ona vymyslí.

Fyzikální objev dne. Sári před obědem asi půl hodinky koupala ve dřezu zvířátka. Přelívala vodu, cákala a vylívala...a když jsem jí připustila do bazénku novou, teplejší, aby neměla studené ruce, zjistila, že "Ta studená se vsákla do tý teplý a už je taky teplá." I tak se to dá říct, že tatínku?