Naše Samsára

Na jedné diskuzi jsem se zmínila, že se skřítkama až tak moc nekomunikuji, protože to tady a teď necítím jako potřebné. A ejhle. Sári noc strávila na záchodě a nočníku a ráno se jí moc nechtělo do křehkého suchárku a dožadovala se jiných mlsek. Zmínila jsem, že když chroupe suchar, skřítkové se tomu smějí...a to byla vstupní brána k navázání pevného přátelství s bytostmi elementárního světa. Sári se toho hned chytla (a chroupala jeden suchar za druhým). 

Skřítci dostali taky jednu mističku s nalámaným sucharem a skleničku s čajem. Vlastně celý den se přizpůsoboval jim. Cokoliv jsme dělali, oznamovali jsme to skřítkům a já je musela vyhánět z parapetu, skříněk, ledničky a odpaďáku, aby naběhli tam, kam je Sári dirigovala. Kupodivu skřítci měli podobné zájmy jako Sári - rádi se koukali, jak maluje a taky jsem zjistila, že mají mlsné jazýčky. Sárinka vyprávěla co zrovna dělají a nejraději má skřítka Šmudlu, který má svého Ňuňufa nesoucího jméno ......Šmudla. A z toho vzniklo toto pojednání: "Já mám taky anděla Šmudlu a jednoho taky kravičku. Já mám takhle andělů - pět. A jednoho slona."

Na fotce Sári koupe zvířáta. Za jejím ramenem je vidět snahu nechtěného pomocníka o smáčení ruček svých. Nakonec se k ní na stupátko dopracoval...