Šošol palma - den 338.

22:47 Edit This 0 Comments »
Tady se mi podařila zachytit pěkná pasová fotka obou dětí. Theo si umanul, že bude mít taky culíka a když si gumičku stáhnul, hnedle začal kňučet a reklamovat, že chce udělat další vydaní šošolkové palmy. Vlastně se mu nedivím, když dvě nejdůležitější ženy v jeho životě jsou oculíkované a nakonec i jeho tatínek nosí culdu. Sári si pořídila klobouk s kolečkama na jezdění po stropě.
Jo a máme klíče od našeho budoucího bydlení! Teď opravit pár drobností, vymalovat, slíbené dekorace do pokojíčku namalovat a stěhujeme se.

Den nedorozumění - den 337.

0:31 Edit This 0 Comments »
Dnes jsem měla osobní setkání s laserem a ten si pěkně popovídal s mýma znamínkama a vykecal mi na pár místech do kůže důlek. Viz náplast na tváři.
A teď k těm nedorozuměním. Při cestě z odppařování znamének jsem zajela do OBI a nakoupila jakousi sadu na výmalbu domu. A když jsem dojela do našeho současného domů, zjistila jsem, že krabice už je otevřená a nějaký filuta zaměstnanec si můj váleček kdysi půjčil, bíle si vymaloval obývák, a zase mi ho vrátil. Což o to, čisté zdi mu přeju, ale aspoň mi o tom mohl říct předem, nebo do krabičky vložit určitý obnos za pronájem malířské sady. Tak jsem šupajdila zpátky, secondhandové zboží jsem vrátila a místo něj jsem zakoupila akrylové barvy na výzdobu dětského pokojíčku. Pak jsem se stavila pokoupit ve slevách nějaké košile s nápisem na cedulce NON IRON (nežehlící! Jupííí, fakt taková super vychytávka existuje!) a paní prodavačka mi namarkovala o tři stovky víc. To mi naštěstí došlo už v obchodě. A do třetice proběhlo ještě jedno nedorozumění s mým nynějším trenérem sebevědomí.
Sárinka mi dnes také nastavila upřímné zrcadlo. Když jsem je obdivovala ve vaně a něžně jsem jim vrkala, že jsou krásné děti, napadla mě pěkná blbost. Přidala jsem k tomu řečnický dovětek, který ani neměl být zodpovězen: "Po kom jste tak krásný?" odpověd přiletěla bez zaváhání: "Po tatínkovi."
To včera jsme měli podobnou debatu a já jsem říkala jednu obdivuhodnou věc po druhé a Sári mi vsvětlovala, po kom to má. Nejvíc bodoval táta, pak Haňa a pak Erni. Už mi to nedalo a zeptala jsem se, jestli něco pěkného má také po mně. "Oči." No aspoň že tak. Ty oči se mi teda náramně povedly!

Hů - den 336.

22:24 Edit This 1 Comment »
Theo nám každý den a stále hlásí, že se bojí hů. Krom sousedovic vrtačky ho děsí také vysavač. Dnes jsem ho zase vzala na záda, aby měl nad hučící příšerou nadhled a kontrolu a koukněte, jak to dopadlo...
Sári si dnes pěkně zaklela. Naroubovala Ježišikriste s Krindy-pindy a vzniklo z toho "Kriste pinde." Docela se to u nás chytlo a s mámou jsme si párkrát zakristopindovaly.
Ve vaně jsme se dočkaly pokračování včerejší sňatkové teorie. "Theonku, my spolu budeme mít miminka, až vyrosteme" - začíná jít do tuhého. A to ještě mě nutí, abych jí hlídala její děti a přitom taky měla miminko. To se mi snad ani nechce...
Dnešní den byl náročný - Theovi rostou zuby a je bez nálady a Sári by zase potřebovala intenzivní trénink na trampolíně, aby si vykompenzovala to naše domácí vězení - když je pod nulou, neměla by chodit ven a po včerejší procházce večer pak mírně pokašlávala. Děkujeme, že zítřejší den bude lepší, než ten dnešní.

Velkej pláč - den 335.

22:49 Edit This 0 Comments »
Dnes Sári prožila zklamání a pěkně to obrečela. Před spaním jsem jí totiž zbořila její plán, že si vezme za muže Thea. Ona si ho chtěla vzít hlavně z toho důvodu, že mu rozumí a že "nějakýmu cizímu velkýmu chlapovi by nerozumněla" a to z důvodu, že by to byl třeba "Polsek." Domníváme se, že to mělo znamenat Polák. Nevím, proč má utkvělou představu, že bude lovit muže za hranicema, ale vzhledem k tomu, že se narodila ve Švýcarsku, žila ve Francii a národnost má českou, ani bych se nedivila.
Doufám, že časem pochopí, že chlapi rostou z kluků a že z cizího se hravě stane blízký.
Dneska mi ty naši kulihrášci pěkně zavařili. Chtěli po oběde spát spolu a ono jim to nějak neklape. Nebo spíš klape a to dost nahlas, což se se spánkem zásadně vylučuje. Nechala jsem je o samotě a pak jsem slyšela zvláštní zvuky. Když jsem se obavami nakoukla do ložnice, Sárinka byla v postýlce u Thea, v každé ruce držela jednu vyrvanou šprušli od postýlky a Theo měl v ruce také jednu. Trošku velké mikádo...
Theo se při tom svém dvouhodinovém tanci ve snaze neusnout bouchl do hlavičky a dostal bombónek na uklidněnou - rescue pastilky z Bachových esencí. Sári chtěla taky a tak přišla s řešením. Ukázala prstíček s komentářem: "Maminko, mně bolí prstíček. Mám tam moc pidi bebíno a na to nezabere ani foukání." A hádejte, dostala bombónek, či nikoliv?

Vodníci - den 334.

23:04 Edit This 0 Comments »
Dlouho jsme tu neměli fotky z vany. Theo je přelévač obecný a dostat ho z vany je kumšt.
Dnes jsem si jela do obchodu posedět na pestré pohovky a bylo to fajn. Povalovat se po desetitisících a ještě při tom vyfasovat uznalé pokývání hlavy od nábytkového personálu.
Děti dnes závodily na motorkách na tour de byt a nejkouzelnější bylo, že když jsem jim odstartovala, každý jel na jinou stranu.

Nevšední dárek - den 333.

0:02 Edit This 0 Comments »
Dnes Sárinka vymyslela pro strejdu Leoše k jeho předkulatinám. Nejlepší část jsem natočit propásla, ale i zde zachycené dozvuky mají, myslím, grády. Takový dárek jsi ještě nedostal, viď Leo?
Někde se staví mrakodrapy s kancelářemi a u nás se staví výškové stáje. Zase ti konící....velcí to kamarádi.
Zjistila jsem, že objednat si nábytek je složitější, než by se bývalo zdálo...a vybrat vhodnou, akorát měkou a akorát tvrdou, pěkně vysokou a křivkami ladnou sedačku je dobrodružná mise s koncem nejasným. Věřím si a zvítězím! Už alespoň vím, že chci potahovou látku, která se dá omývat vodou a dá se z ní umýt i fixka či propiska. Nechci nic předjímat, ale mám takové tušení, že by se nám to mohlo hodit...když už má Erni vyzdobenou stěnu v jídelně hieroglyfama, vyfiknutýma běhěm chvíle při přezpívávání mantry "písy písy."

Lakujeme - den 332.

23:57 Edit This 0 Comments »
Ač já osobně se této aktvitě již pár let nevěnuji, stačilo se letmo zmínit a už jsem měla zákaznici na...lakování nehtů. Byla spokojená a říkala, že zuby si ale lakovat nebude. Souhlasila jsem. Ráda.
Paradox dne: "Haňo, dneska už je zejtra?"
"Ne, dneska je dneska a zejtra bude až zejtra."

Na kukané - den 331.

0:12 Edit This 0 Comments »
 Hodina cesty v MHD s těmito showmany je zážitek. Sári v metru vše značně nahlas komentovala (včetně věku a účesů spolucestujících), pak vykřikovala, kdy už přijde ten rozhodčí, aby mu ukázala lístek. Theovi něco důležitého vysvětlovala a pak to světácky hodila do minulosti: "Ale to bylo dááávno. To je už před milióny pět let, když jsem byla malá." Theo to hnedle pochopil a opakoval "Maá, maá" a hladil se při tom po vláskách.
Cesta stála za to. Viděli jsme naše budoucí hnízdečko a řeknu vám...je to jak pro královskou rodinu :) už mi v hlavě šrotuje, jak zařídím interiér.
Potkali jsme strejdu Leoše a děti se docela rozjely. Sári pak kňučela, že se nutně potčebuje vyřádit. Byla dlouho doma a bez řádných aktivit, chuděrka moje.
Ale jo, tak já sem jednu lákací fotečku lípnu. Kamarádi jsou zváni! Zde jsou vidět dvě nejdůležitější části domu (krom té pohyblivé komety v kukličce) - krb a ZAHRADA!!

Rozuzlení - den 329. a 330.

23:52 Edit This 1 Comment »
Včerejšek, 22.1. byl zásadní den. Prošla jsem se po jedné louce, kde byly rozházené barevné domečky jak dětské kostky na koberci a seznámila jsem se s prima lidmi. Na jeden domeček jsem zaměřila pozornost, vnitřně se pro něj rozhodla, uklidnila se, natěšila se....a pak přišel telefon a přinesl velkou změnu. Dostali jsme prima možnost se rozkoukat po kotlině české, neinvestovat a přitom bydlet tak, jak bychom rádi. Takže konec hodinám prosezeným u počítače s přehledem realit. Končím také s prolézáním cizých domů a očmucháváním jejich koupelen, jestli tam nemají plíseň....
Není třeba psát, jak moc se mi ulevilo.
Zítra "náš" domeček uvidím, začnu si kreslit plánky, přikládat barvy a snít....a koncem února se stěhujeme! To bude taky impuls pro zamčení blogu.
Zážitek dne: Sári při koupání Theovi vylila vodu na tvář. Tak jsem to okomentovala a ona se ohradila s logickým vysvětlením. "Já jsem mu neubližovala, ale jenom jsem ho zabavila."
Theo byl párkrát přítomen večerníčku a už souhlasně s ním říká "večeu" při Večerníčkovu pozdravu Dobrý večer. Taky už pěkně huláká "Moje moje" a taky "nech ho," když po něm jde vítekdo :)
Tady je zase při pojídání sojového jogurtu. Obzvlášť model double-bryndák stojí za pozornost.

Pro tatínka - den 328.

22:32 Edit This 0 Comments »
Aby tatínek taky viděl, jak mu jeho robátka rostou.

Čtvrtek takhle v únoru - den 327.

0:38 Edit This 0 Comments »
Já jsem přes ty naše průjmové avantýry zapomněla zmínit, že jsme tu měli v pondělí vzácnou návštěvu. Péťa z Francie, která nás navštěvovala v našem bytě v Saint Genis. Přišlo mi úplně normální, že se tentokrát potkáváme v Praze. Prostě jen tak...jako by ani žádné hranice neexistovaly. Děti si ji užily a já taky. Naposledy jsme ji viděly v dvojjediném stavu. Příště už za námi přijede s miminkem v náručí - respektive v šátku.
Děti so vymyslely prima schovku. Jen ta hromada vyházených věcí na zemi se mi úplně nezamlouvala. Sári si do svého fošku přinesla i polštářek a peřinku a dobrou půl hodinku meditovala zavřená ve skříni. Theo ji chtěl vysvobozovat a otevíral šoupací dveře, což spustilo hlasitou nevoli, tak jsme ho raději hodila na záda a vyluxovala s ním takto byt. Překvapivě se hučení nebál. Asi jak měl rozhled a byl připojen k řídící věži.
Kramaření pokračovalo. Sárinka si zkoušela různé převleky a Theo si zkoušel různé Sárinčiny boty, které byly vyřazeny. Tedy zkoušel....bylo mu zkoušeno. A on tak trpělivě držel a nechal si na pravou nohu nandat levou zimní botu v barvě fialové a na levou pravou tenisku s kytičkama. A pak ještě dokázal jezdit na motorce. Kdo umí...
Já jsem dnes 2 letech byla na hodině jógy. Tělo si ji moc dobře pamatuje a bylo to fajn! Skanduju: o-pa-ko-vat, o-pa-ko-vat!

Šplouch - den 324. - 326.

23:24 Edit This 0 Comments »
Sárinka si pravidelně šplouchala do záchodu. Víc, než je zdrávo....tolik, kolik je až nezdrávo. Hlavně noci byly výživné. Klasické postupy se Smectou a probiotikama neměly žádný efekt a tak přišla chvíle pro zázraky. Od pověřené moudré duše jsem zjistila, jaký homeopatický lék by potřebovala. Leč v lékárně ho neměli a tak jsme si ho vytvořili - na papírek jsme napsala jeho jméno a připsala afirmaci "zdravá Sári," dala na něj sklenici s vodou, aby přejala informaci z homeopatika. Za půl hodinky si Sári srkla, usla a pak....vykakala bobánka, co držel tvar. Po vodě, která z ní šplouchala předtím to bylo opravdu zázračné.
V noci na dnešek jsme měli od půlnoci do 3 párty. Sárinku ještě bolelo bříško a Theo se taky probral. Nechtěl spát, stoupal si, natahoval na mně Čičinu, hulákal "pusu, pusu" a mlaskal, abych jeho plyšáka políbila. Trošku roztomilé, trošku na hlavu, když se tento scénář opakuje po desáté a jsou téměř 3 hodiny ráno. Jeho častá věta teď je "Hů, neci, bojí" což značí, že se bojí zvuku vrtačky, který ho onehdá vyrušil ze spánku. Chdáček, celý se klepal. Ani se nedivím. Znělo to, jako když nám někdo odvrtává vchodové dveře.
Já pořád hledám domeček. Teď mám jednoho favorita...a v sobotu ho uvidím.
Jinak brzy bude blog na heslo. Myslím, že až se tu začnu víc angažovat ve veřejném životě, nechci, aby se leckdo dočetl lecos. Takže kdo budete chtít přístup, napište mi na mail...teda zatím ne. Až vydám zamykací oznámení jo?

Všechno je jinak - den 322. - 323.

0:22 Edit This 0 Comments »
Úplně jinak a já jen zírám...nechci to rozepisovat, ale musim změnit postoj. Jeden telefon a jsem rostřelená na cimpr campr.
Progresivní motor styl...

Na kukačce - den 319. - 321.

23:33 Edit This 0 Comments »
ve středu, dne blogerského 319. jsme jeli z Bechyně hnedle ráno, abychom znovu okoukli jeden domeček v Písnici. Chtěla jsem ho vidět znovu a prozkoumat ho druhým pohledem. Prohlídka to byla vskutku vydařená. Paní domácí má kočku, na kterou si udělal zálusk Theo. Honil ji po celém přízemí a bohužel i často dohonil. Navázal haptický kontakt, pod kterým se kočička pěkně prohla a pak se snažil svou plyšovou Čičinu seznámit s tou živou a dával jim čumáčky k sobě a přikazoval jim pusinkování. Čičina by se i mazlila, ale její reálná předloha se snažila vzít roha. Po chvíli paní majitelce došlo, že bude bezpečnější pro všechny zúčastněné, když svého domácího mazlíčka vypustí ven. Theo si našel náhradní zábavu - jal se z mísy na schodech uloupit banán, což se mu podařilo a pak se vydal za panem realiťákem. Natáhl před ním ručičky a celý zbytek prohlídky se od něj nechal nosit. Když ho pán z realitky, evidentně dětmi neposkvrněný, chtěl dát dolů, Theo nožkama udělal kleštičky a nenechal se od něj oddělit. Sári si zase upřeným pohledem do mísy s ovocem vyžádala mandarinku, my dvě s Erni jsme popily čaj, ochutnaly cukroví a zhodnotily, že tenhle domek je fakt vychytanej a do detailu promyšlenej...jen ta drobnost....cena.
Já jsem pak hned frčela na další prohlídku - tentokrát na Zbraslav. Výhled z terasy zbraslavského domu byl úchvatný a s realiťákem jsme přišli na to, že jeho tchýně učí fyziku na univerzitě, kde Daniel studoval.
Večer jsem z těch našich potenciálních domovů měla tak zamotanou hlavu, že jsem se ani nedivila, že mě bolí břicho. Myslela jsem, že to je z nervů. V průběhu noci se ukázalo, že to asi jen z nervů nebylo a našel si ke mně cestu nějaký vireček a bohužel, Sári se k mým toaletním avantýrám přidala.
Ve čtvrtek jsme byly obě na hromádce. Zesláblé a jídlo nepřijímající. Babička Haňa zůstala doma a tím nás (spíš mně) zachránila. Theo moc dobře vycítil, že nejsme ve formě a byl úžasnej. Sárinku pusinkoval do vlásků a dokonce se občas dotkl i nějaké hračky.
Dnes, v pátek, se tu stavil můj bratranec Ráďa a byl velkou atrakcí dne. Sári kvůli němu ani nechtěla usnout.
Dnes se Sári pustila už trošku do jídla. Snědla půl brambory a pak prohlásila: "To jsem přežraná." Tímto zdravíme tetu Janu, která zřejmě posloužila jako vzor a po vydatném štědrovečerním hodování Sárince rozšířila slovní zásobu :)

Shrnutí a druhý děda - den 315.-318.

23:13 Edit This 0 Comments »
Už se mi ty dny nějak slévají. Jejich pojítkem je hledací mánie našeho budoucího domova. Dokonce jsem si v neděli na otočku odběhla kvůli prohlídce do Prahy až z Bechyně. Zajímavé bydlení, v krásném místě, ale asi to nebylo ončo...Pak jsem zvládla navštívit naši guru přes architekturu a pak...a pak...jsem se setkala s mým tátou a jeli jsme do Bechyně. Dědu Vaška děti viděly teprve podruhé a nadšení bylo veliké. Až tak, že Sári málem vyskákala do matrace díru - lákala dědu do pokojíčku, že tam má zajímavosti. To spočívalo v tom, že vylezla na postel a zapnula skákací režim, který se nedal po dobrém, ani méně dobrém vypnout.
Theo dědu krmil drobkama a nechtěl od něj z náruče.
Tyhle fotky jsou právě od dědy. Já ted nějak nefotim. Ale zase začnu...jasně, že jo. Jen...víteco. Já teda nevimco, ale vy možná víteco.
Sári ukazuje tetování. Má dvě. Zrovna tak, jako Theo. Ten už díky nim umí říct "tukan" - to když si nechává obdivovat levou ručičku.
Prožitky hodné zaznamenání:
Thovy úniky z postýlky - poprvé vypochodoval z pokoje, ač měl být v postýlce, za pomocí Sárinky. "Já mám sílu. Jsem silná. Takhle jsou ho chytla a vytáhla." Ano, bohužel ho vytáhla za hlavu. No...chlapec se smál, chodil, komunikoval normálně - díky Bohu, přežil sesterskou výpomoc bez úhony. A dnes postýlku zvládl 2x zdolat sám. Asi uznal, že to bude bezpečnější, než hlavo-tah. Dokáže se přes okraj přehoupnout jak Belmondo. Ještě štěstí, že si vybírá stranu, která je přiražená k velké posteli, a tak dopadá do měkkého.
Sárinčina promluva do duše babičky: "Erni, tobě brzy vypadají všecky zuby .....(dramatická pauza ) a narostou ti nové." Věřím, že to střelila od boku a babičce Erni moc přeju, aby to nebyla vize kvality věštkyně Sibily.

My čtyři králové... - den 313. - 314.

1:20 Edit This 0 Comments »
...jdeme k Vám a budeme si u Vás hrát. Ale to až na další fotce. Tady máme momentku z Táborsksého Človíčkova, kde se děti krásně vyhopsaly a vyřádily. Z tohoto domečku jsem je nemohla dostat.
Dnes jsme s jednodenním opožděním oslavili 3 krále. Tradici jsme krapítko vylepšili a ze třech králů se nám vyklubali dva králové a dvě královny. Koruny jsou s láskou a dětskýma ručkama dělané.
Královna Sarah s králem Lukáškem. Druhý královský pár se nám trošku rozhašteřil u oběda, když Juli chtěla jíst z Theova talíře. Mladík si své bránil tělem a upozorňoval Julinku i verbálně svým "nech-ci", že tyto mravy nestrpí.
Byla to primová návštěva a doufáme, že si ji brzy zopakujeme.
Vyčůranost dne:
S: "Maminko, co kdybych se vyjímečně koukla na Bořka Stavitele?"
Já: "Jo? Tak že bychom jednoho pustili?"
S: "Spíš dva a ty druhý dva si necháme na potom."
Skvělá nabídka - neberete to.

Nestíhááám - den 309. - 312.

23:38 Edit This 0 Comments »
Mám výpadky, nestíham. Hledám bydlení a hledám a objíždím a tak...napíšu. Zase chci psát pravidelně, ale jen co se trošku ustálím.

Nový rok a co dál? - den 307. a 308.

23:35 Edit This 0 Comments »
Silvestra jsme strávili stěhováním kamarádů. Měla jsem dobrý pocit, že jsme mohli pomoct a trošku zištně očekávám, že zrovínkatak pomůže zase někdo nám...V půlce ledna to vypukne a krabice s nábytkem se vydají na spanilou jízdu přes několikatero hranic.
Na Nový rok jsem byla za krávu a Daniel za býka. Vypadalo to následovně. "Maminko krávo, mohla bys teď být se mnou doma?" "Tatínku býku, nestrkej mi hlavu do domečku." Doma a domeček se vztahuje k papírové krabici od hraček - stále nejlepčí to podstromečkový dar.

Novější příspěvky
Starší příspěvky