Naše Samsára

Včerejšek, 22.1. byl zásadní den. Prošla jsem se po jedné louce, kde byly rozházené barevné domečky jak dětské kostky na koberci a seznámila jsem se s prima lidmi. Na jeden domeček jsem zaměřila pozornost, vnitřně se pro něj rozhodla, uklidnila se, natěšila se....a pak přišel telefon a přinesl velkou změnu. Dostali jsme prima možnost se rozkoukat po kotlině české, neinvestovat a přitom bydlet tak, jak bychom rádi. Takže konec hodinám prosezeným u počítače s přehledem realit. Končím také s prolézáním cizých domů a očmucháváním jejich koupelen, jestli tam nemají plíseň....
Není třeba psát, jak moc se mi ulevilo.
Zítra "náš" domeček uvidím, začnu si kreslit plánky, přikládat barvy a snít....a koncem února se stěhujeme! To bude taky impuls pro zamčení blogu.
Zážitek dne: Sári při koupání Theovi vylila vodu na tvář. Tak jsem to okomentovala a ona se ohradila s logickým vysvětlením. "Já jsem mu neubližovala, ale jenom jsem ho zabavila."
Theo byl párkrát přítomen večerníčku a už souhlasně s ním říká "večeu" při Večerníčkovu pozdravu Dobrý večer. Taky už pěkně huláká "Moje moje" a taky "nech ho," když po něm jde vítekdo :)
Tady je zase při pojídání sojového jogurtu. Obzvlášť model double-bryndák stojí za pozornost.